BABOČKA JILMOVÁ je rozšířena na většině území ČR, nikde však nebývá hojná. Početnost navíc značně kolísá, v některých letech vysloveně vzácný druh. Potravně vázaná na jilmy a vrby, nejčastěji ji lze nalézt v údolních nivách a na okrajích lesů. Pro pozorování je nejlepší jaro, konec března a duben, kdy samci sedají na osluněných cestách a číhají na proletující samice. Dospělé babočky jilmové se líhnou v červenci a poměrně brzo zahajují hibernaci, z níž se probouzejí začátkem jara. Páří se po přezimování.Žlutý květ - tábory, výpravy, akce ...

REHEK DOMÁCÍ je o málo menší než vrabec. Rychle pobíhá po střechách, zídkách a skalách, přitom neustále pocukává rezavým ocáskem. Nejběžnější druh lidských sídel. Tažný, přílet vrcholí na přelomu března a dubna, odlet probíhá říjnu. Hnízdo bývá v nejrůznějších polodutinách, pod střechami... Potrava na jaře živočišná, hlavně hmyz a jiní bezobratlí, v létě a na podzim ve větší míře bobule a měkké plody rostlin.
                        
                      
     Vzkazovník. Stránky pro Vás připravuje Zbyšek Prágr.
  Nově  22.5. – Ve fotogalerii jsou oba termíny Velikonoční oddílové noci.
 
Archiv 23.5. – Přelety Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) jsou vidět několikrát za noc! Viz hvězdářský sloupek.
 ..............................................................................
 


Dětské tábory
Výpravy / výlety
Kalendář akcí
Fotogalerie
  
Stolní / deskové hry
Den Země
      
  ..............................................
Pracovní pod hesly

ZAJÍMAVOSTI
Sušení bylinek

Metod pro uchování bylinek je vícero. Určitě nejjednodušší a nejužívanější postupem je sušení bylinek na vzduchu, případně pomocí tepla v sušičkách, na kamnech nebo v troubě. Bylinky pro sušení používáme vždy čerstvé a čisté. Proto vás může napadnout otázka, zda je nutné je před sušením osprchovat?  A odpověď zní: „To záleží na situaci“...
Více.
(Zdroj priroda-zahrada.cz)
.....................................
Praha schválila vyhlášení nové přírodní památky Dvorecké stráně

Rozkládá se na svahu v Podolí v sousedství fotbalových hřišť nedaleko sídla České televize. Je zde mnoho vzácných živočichů a rostlin. "Území navrhované přírodní památky má rozlohu přibližně 3,8 ha a předmětem ochrany je stepní fauna bezobratlých vázaná na teplomilná společenstva rostlin." 
Více.
(Zdroj Pražský patriot)
.....................................
Podívejte se na první barevné fotografie detailů Saturnu

Sonda Cassini se už pomalu chystá na svůj závěrečný sestup do atmosféry Saturnu, ale teprve nyní se můžeme podívat na první barevné snímky z blízkých průletů mezi planetou a jejími prstenci. Jsou velice působivé. Zveřejněné fotografie jsou pochopitelně upravené, ale rozhodně jsou zajímavější než dosud zveřejněné černobílé snímky detailů na planetě Saturn, které byly pořízeny při blízkých průletech.
Dále
(Zdroj
svethardware.cz)
 

.....................................
V Beskydech vznikly dvě rybí rezervace

Jak se rybí společenstva vyvíjí bez zásahů člověka. To zkoumají ochránci přírody na úsecích řeky Senice a Černé Ostravice v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Vyhlásili tam rybí rezervace a už před časem se s místními rybáři dohodli, že tam ryby nebudou nejen lovit, ale ani třeba nově vysazovat. 
Více
(Zdroj
Rozhlas.cz)
 

Další zajímavosti
HVĚZDÁŘSKÝ SLOUPEK
 
Noční obloha, květen 2017
......................................
Viditelnost Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
Foto z ISS na Flickru
  
dat. od z na
23.5. 22:46
jz
v
24.5. 0:22
jz
sv
24.5. 1:58
sz
v
24.5. 3:35
sz
jz
*24.5. 21:54
jz
v
24.5. 23:30
jz
sv
25.5. 1:06
z
v
25.5. 2:43
sz
jv
*25.5. 4:20
z
j
25.5. 22:38
jz
sv
26.5. 0:14
z
sv
26.5. 1:51
sz
jv
26.5. 3:28
z
jv
26.5. 21:46
jz
v
26.5. 23:22
z
sv
27.5. 0:59
sz
v
27.5. 2:35
z
jv
27.5. 22:30
jz
sv
28.5. 0:07
z
v
28.5. 1:43
sz
jv
28.5. 21:38
jz
sv
28.5. 23:14
z
v
 
Klik na datum = mapka.
* Nízko nad obzorem.
Let
ISS po celé obloze, (pokud nevstoupí dříve do stínu Země), trvá cca 5 min.
 
Trajektorie ISS
Využíváme služby Heavens-Above a n2yo
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
 
Mezinárodní kosmická stanice (ISS)
......................................
 
Mléčná dráha jako studna legend
 
Každý z nás, kdo někdy spatřil Mléčnou dráhu, se zjista tázal nad tím, odkud vlastně vzala svůj název. Ačkoliv legenda o rozlitém mléku na obloze je již známa věrně, není a nebyla zdaleka jedinou, která se k "pilíři noci" váže. Pohled do - jak dnes víme - roviny naší Galaxie byl studnou inspirace pro všemožné legendy napříč starodávnými civilizacemi i kulturami. Pojďme si některé stručně představit... Dále

Mléčná dráha
......................................
Již neaktuální (historie)
Starty raket a události
......................................
Mise raketoplánů
Discovery STS-124
Endeavour STS-123
Atlantis STS-122
Discovery STS-120

KULTURNÍ SLOUPEK
TV TIP
 
Ne 21.5.
ČT2 22:10
Vertigo
 
V příběhu sledujeme stárnoucího policejního inspektora Scottieho Fergusona, který je vyřazen ze služby vinou závratí, spojené s výčitkami svědomí za kolegovu smrt. Z povzdálí sleduje elegantní krásku Madeleine. Dělá to na žádost svého starého přítele Elstera, který se obává, že jeho žena uvažuje o sebevraždě. Scottie se do Madeleine zamiluje, ale vinou závrati stejně její smrti nezabrání.

......................................
KINO TIP
 
Sibiřský deník
 
Celovečerní film je inspirovaný životním osudem Melánie Vanagsové, která jakoby přežila jen proto, aby svůj příběh mohla vyprávět. Příběh šestnácti let strávených v sibiřském vyhnanství. Stalinova Rudá armáda vtrhla do Lotyšska, rodinu novinářky Melánie Vanagsové a další tisíce lidí bez meškání a slitování deportoval Sovětský svaz do vyhnanství na promrzlé Sibiři. V příšerných podmínkách jako otrok se Melánija udržovala naživu jen pro svého syna a pro naději, kterou vkládala do dopisů manželovi. Do dopisů, které nebyly nikdy odeslány a které ani neměly adresáta. Po smrti Josifa Stalina se mohla vrátit zpět do Rigy, celý svůj další život mohla však pracovat pouze v pod- řadných zaměstnáních. Po roce 1990 vydala knihu o svém životě, na jejímž základě vznikl film Sibiřský deník. Více
 

......................................
HUDBA TIP
 
Jethro Tull & Stromboli: The Best of Big Beat
 
Pá 21.7. Přírodní divadlo Konopiště
So 22.7. Zámek Slavkov

To nejlepší od Jethro Tull společně se Stromboli na Konopišti a ve Slavkově.

Britský zpěvák, hudebník a skladatel Ian Anderson známý především jako zakladatel a vůdčí osobnost světově proslulých Jethro Tull zamíří do České republiky. Program koncertu bude průřezen toho nejlepšího od Jethro Tull.

Skupina Jethro Tull se na hudební scéně pohybuje již neuvěřitelných 45 let. Do širokého povědomí se skupina zapsala díky netradičnímu propojení rocku s lidovou hudbou, blues i prvky renesanční hudby. O neutuchající oblibě Jethro Tull a Iana Andersona u českého publika svědčí každé jejich vyprodané zdejší vystoupení.

SLOUPEK ŽK
......................................
....................................
 
....................................
 
Nejen přírodovědné hry
 
Poznej ptáky ČR.
Příroda ČR. Hraj o Zemi
je tvořivý projekt pro všechny žáky od druhého stupně zš.
Vítejte na Zemi... je název spousty naučných her a testů.
Jednoduchá hra ve stylu šibenice - urči ptačí druh
. Náročnější ekologická hra Honoloko.
Víte, jak naložit s bio- odpadem? Zde je kvízhra. Několik her pro děti.

Klasická hra šibenice na Českém rozhlasu.
Tři hry na balonek.cz.
HUMOR
"Sex je náš" od skupiny Lucie v úpravě pro dechovku! :D
...................................
Máte rádi PC magazín CHIP? Máme speciální číslo!
....................................
 
ŽK chat
....................................
 Pokud chcete podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s odkazem na www.zlutykvet.cz
 
Banner Žlutý květ
  ....................................
Santa do českých vánoc nepatří

Česká speleologická společnost

Noc v suchu
 

 
Fond ohrožených dětí
Vesmírná výprava                                                   15.5.17
 
Dubnová víkendová výprava měla hvězdářsko-kosmonautické téma. Téměř třicítka dětí byla zvědavá, jak se bude cestovat vesmírem. V reálu dost těžko, pomyslné cestování vesmírem probíhalo ve čtyřech družstvech na „vesmírné mapě.“ Důležité ale byly aktivity, které se k tématu vázaly.

V pátek večer jsme si po obecných hrách promítali zajímavá videa o vesmíru a kosmonautice. Například o velikostech těles Sluneční soustavy nebo o tom, jak že žije ve vesmíru. Jak se tam stravuje, spí, myje, chodí na wc… všechno toto je jiné, než na pevné zemi. V sobotu ráno si děti prohlédly 3D snímky z vesmíru – planety a jejich měsíce, Slunce, mlhoviny, rakety a sběratelské nášivky kosmických misí. Následovalo kreslení a představení mimozemských obyvatel v představách dětí.

Výprava duben 2017 – Cesta vesmíremNa louce proběhl „kosmonautický výcvik.“ Ten se skládal z několika disciplín. Možná jste už někdy viděli fotografii astronauta ve volném kosmickém prostoru. Astronauté ve skafandrech nechodí mimo kosmickou loď samozřejmě na výlety, ale pracovat. Většinu svého pohybu ve vesmíru a práce musí učinit pouze rukama. Děti si tak vyzkoušely, jaké to je, když máte ve skafandru dělat jemnou práci. Dostaly rukavice a v nich musely navlékat kancelářské sponky. Další disciplína prověřila postřeh a rozhodování. I v tom musí být kosmonauté dobří. Úkolem dětských kosmonautů bylo „proletět“ určenou trasu a vyhýbat se létajícím meteoritům (hadrovým koulím z ponožek). Následovalo pár dalších her (např. evakuace z kosmické lodi). A už byl čas na oběd.

Odpoledne se vesmírná výprava vydala do pískovcového lomu za Srbskem. V lomu měly týmy za úkol dát dohromady dvojice souhvězdí (vyznačené souhvězdí + malbu souhvězdí) a nasbírat ideálně kompletní řadu souhvězdí. Jednalo se o štafetovou hru, na kterou navazovala vědomostní poznávačka – hledání stanovišť s otázkami a možnostmi správné odpovědi.

Po večeři si týmy vyzkoušely princip raketového pohonu. Na balónek přilepily krátké brčko, které se navléklo na natažený provázek, a nafouknutý balónek se pustil. Balónek ale po provázku moc daleko většinou nedojel. „Technik sondy“ byla další hra. Poslepu odšroubovat a opět našroubovat uzávěry správných rozměrů na sondu. Tato aktivita se protáhla až do tmy, proto se dohrávala ještě v neděli dopoledne. Závěr sobotního dne byl zakončen táborákem, opékáním buřtů a chlebů a zpěvem při kytaře.

Další nestihnuvší hra, která se dohrávala v nedělní dopoledne, bylo „robotické rameno.“ Robotické rameno ovládané člověkem z kabiny je na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) a bývalo na raketoplánech, které už nelétají. Úkolem ramene bývá přesun nákladu nebo ukotvení přilétající zásobovací kosmické lodi k ISS. Děti si vyzkoušely přesun Kinder vajíček s kleštěmi a svým ramenem.

Počasí na pozorování noční oblohy nám tento víkend nepřálo. Sluníčko se na chvíli ukázalo v neděli dopoledne a tak ti, co měli již sbaleno a uklizeno, měli štěstí a stihli se podívat na Slunce v dalekohledu. Samozřejmě s filtrem k tomu určeným. Na povrchu Slunce bylo vidět pár slunečních skvrn. I přes absenci jasné oblohy se všechny týmy pěkně proletěly, nejen vesmírem. A děti získaly malou představu o vesmíru a o tom, jak se astronautům v kosmu žije.

Fotogalerie se připravuje 

ZÁŘÍCÍ KOMETY
METEORITY
HVĚZDNÉ PLANETY NASA
František H.
Alžběta P.
Samuel B.
Honza K.
Kamil B.
Jakub M.
Ester P.
Nela M.
Adéla U.
Lukáš Č.
Simona L.
Jáchym H.
Pavlína P.
Markéta M.
Markéta P.
Michal M.
Adéla H.
Lukáš H.
Lucie B.
Alena P.
Ríša H.
Šárka P.
Matěj Š.
Adéla K.
Jakub S.
Ondra M.
Michal P.

28 bodů 26 bodů 20 bodů18 bodů
1. místo 2. místo 3. místo4. místo



Oddílová noc a Veliká noc                                     27.4.17
 
Co má společného Oddílová noc s Velikou nocí? Vůbec nic, jen že Veliká noc bylo téma velikonoční oddílové noci, která proběhla ve dvou termínech začátkem dubna. Však se také velikonoční svátky blížily, proto bylo dobré dětem osvětlit, kde že se vlastně ty Velikonoce vzali. Proč jíme beránky, barvíme vajíčka?

Velikonoční oddílová noc 2017Ale začněme pěkně od začátku. Páteční a sobotní večery děti strávily při různých hrách. Než se všichni sešly, hrály deskové hry. Když byla skupina kompletní (každá měla přes 20 dětí, což je na komorní akci i tak dost), nastala první soutěžní hra. Děti utvořily čtyři skupiny. Cílem bylo získat do družstva co nejvíce libovolných písmen. Ale jakých způsobem? Štafetou. Každý hráč musel sebrat bez použití rukou, jen kolíčkem v ústech, jedno písmeno z hromádky. Když byla vybrána všechna písmena, děti vymýšlely z nasbíraných písmen slova.

A byla tu další hra. Úkolem dvojic bylo hledat v dlouhé školní chodbě deset obrázků a ty si zapamatovat. Samozřejmě hledat po tmě. Každý dostal jen barevnou svítící tyčinku. Po návratu dvojice hlásila, co si zapamatovala. Této hry se v obou dnech ochotně ujali naši nejstarší členové. Vypouštěli na průzkum děti a na závěr vyhlašovali výsledky. Šlo jim to znamenitě. Zatímco dvojice byly na trase, ostatní děti hrály oblíbenou a nesmrtelnou vybíjenou. 

Ještě jsme průběžně stihli další hry (některá skupina večer, některá dopoledne). Házení bačkor na židli (tak, by na ní zůstala), schovávaná v tělocvičně (hledající měl zavázané oči), nebo honička lahví.
 
Velikonoční oddílová noc 2017
Když bylo vše odehráno, nastalo uvelebení se v klubovně a přišel Princ Egyptský. Tedy animovaný film o Hebrejích v Egyptě, v té době coby otrocích a o Mojžíšovi. Film nebyl přesně podle knihy Exodus, ale i tak se děti dozvěděly, odkud pochází Velikonoce (= Veliká noc). Mojžíš, který jako mladý pobýval ve faraónově paláci, později utekl do Midiánu (dnešní Írán) se o mnoho let později vrátil do Egypta s úkolem vyvést Izraelský lid. Odchod z Egypta se odehrál v noci. Hebrejové museli také upéct a sníst beránka bez vady - předobraz věcí budoucích, tedy Ježíše, dnešního významu svátku Velikonoc. Byla to první veliká noc, jejíž původ oslavujeme dodnes jako Velikonoce včetně pečeného beránka. Ale např. barvená vajíčka jsou pohanské symboly plodnosti, které se do Velikonoc přimíchaly.

Odchod Hebrejů se udál zhruba v 14. století př. n. l., s největší pravděpodobností za faraona Amenhotepa II. z 18. dynastie. Ráno u snídaně jsme si o příběhu povídali a pověděli také, kde se Hebrejové v Egyptě vzali. Ti přišli do Egypta v době, kdy Egyptu vládli hyksósští faraónové (Asiaté), odlišný národ, než pozdější egyptští faraónové.




Horolezecká výprava – drama na Siula Grande     8.4.17
 
Jednou za čas máme výpravu s výjimečným tématem. Před dvěma lety to byla jeskyňářská výprava, v březnu proběhla horolezecká. Skalnaté prostředí Českého krasu je k horolezectví ideální. Vždy se téma snažíme uvést nějakým příběhem. Nyní to byl skutečný příběh horolezce Joe Simpsona, který se mu s parťákem Simonem Yatesem přihodil v peruánských Andách. Dětem jsme v pátek večer nejdříve promítli fotografie hory Siula Grande a její umístění na mapě, aby měly představu, kde se událost odehrála. Joe Simpson napsal o dramatu knihu, jejíž příběh byl zfilmován. Co se tehdy přihodilo?

V roce 1985 mladí horolezci Joe a Simpson lezli prvovýstup po západní stěně hory Siula Grande alpským stylem. To je výstup, který se provádí bez podpory, tedy bez nosičů, bez postupových táborů, horolezci si nesou v batohu všechno s sebou. Výstup na vrchol se jim podařil. Sestup byl ale náročnější. Větší část nehod se stává právě při sestupu. Joe se ve sněhovém převisu propadl a ošklivě si zlomil nohu. Jeho parťákovi Simonovi nezbylo nic jiného, než Joa po laně postupně spouštět po sněhovém srázu. Po spuštění na konec lana se lano vždy uvolnilo, jak se Joe odjistil, aby Simon mohl k němu sejít a proceduru opakovat. Byla už tma, když se ale najednou neuvolnilo, bylo napjaté a tak to trvalo několik hodin. Simon netušil, že Joe visí přes převis ve vzduchu a nemůže nic dělat. Simon už začal pomalu sjíždět po srázu… Vzal nůž a lano odřízl. Byl si jistý, že Joe zemřel. Ale byla to mylná domněnka. Joe spadl do ledovcové trhliny. Vše nakonec dopadlo dobře. Joe Simpson se zcela vyčerpaný a dehydrovaný doplazil do tábora, z kterého jeho parťáci už chtěli odejít.

Horolezecká výprava, březen 2017Děti si hrami vyzkoušely některé části příběhu. Samozřejmě nešlo události napodobit věrně. To co skuteční horolezci zažívali, děti braly jako hru, často s úsměvem. Alespoň si malinko zkusily, že jsou situace, o kterých nemáme ani představu jak v reálu vypadají, když sedíme v teple a díváme se na film. Zimu andských hor jsme skutečně napodobit nemohli, protože o víkendu vládlo jarní slunečné teplé počasí.

Co si čtyři družstva dětí zkoušela z příběhu napodobit? Plazení se se zlomenou nohou, ovázanou karimatkou, tak, jak to udělal Joe Simpson. Není to nic jednoduchého. Joe měl také velký problém s vodou. Jak sám říkal: „Můžete sníst sněhu, kolik chcete, stejně to bude málo.“ Děti samozřejmě nejedly sníh, ale podobně jako Joe hledaly vodu. Na louce a nosily ji do nádoby (voda byla v Kinder vajíčkách). Také si vyzkoušely běh s batohem na zádech do stráně, nebo jaké to je, jít jako expedice spojená jedním lanem. S dětmi jsme si také povídali o podmínkách ve vysokých horách (uvaření dvou hrnků vody za hodinu, za 5 - 6 hodin postup jen o 60 metrů aj.).

Hrála se samozřejmě spousta jiných „nehorolezeckých“ her. Na sobotní večer si týmy připravily krátké divadelní scénky o příběhu. Většina zobrazovala nejdramatičtější moment, přeříznutí lana a pád do propasti. Pak následoval táborák s opékáním, ukazováním souhvězdí a promítáním efektů zeleného laseru.
 
Horolezecká výprava, březen 2017
To nejdůležitější a nejpracnější na celé výpravě bylo samozřejmě horolezení. Během sobotního dopoledne se děti vystřídaly na provazochodectví (slackline) a na výstupu na basy. Úkolem bylo pod sebe nastrkat co nejvíce přepravek od nápojů a po nich stoupat a nespadnout. Když někdo spadl, byl samozřejmě jištěn a jen se posadil do sedáku. Průměr postavených bas byl tak čtyři pět, jen jedna holka dokázala pod sebe postavit všech 12 bas.

Pro časovou náročnost celé odpoledne až do večera probíhalo lezení a slaňování na skále. Výška cvičné vápencové stěny měla odhadem tak 12 metrů. Pro většinu dětí nebyl problém skálu vylézt. Co ale bylo pro většinu nepřekonatelné, to bylo slaňování. Nešlo o slaňování samotné (tedy chození po skále), ale o moment vyklonění se ke skále o 90 stupňů a posadit se ve výšce do sedáku. To dalo nakonec jen pár jedinců.

První víkendová výprava v novém roce byla fajn. Nestihli jsme sice všechny naplánované horolezecké hry, ale děti se i tak vyřádily dosyta. Příprava a logistika oproti jiným výpravám byla náročnější, víkend zajišťovalo sedm lidí, ale o to byl zajímavější a dobrodružnější.

Fotogalerie 

ZDOLÁVAČI HOR
TRHLINY
SNĚŽKA
SIULA GRANDE
Daniel D.
Honza O.
Honza K.
Eliška Z.
Marie N.
Filip B.
Nela M.
Anna K.
Lucie H.
David H.
Alena P.
Martina K.
Markéta M.
Markéta P.
Richard H.
Pavlína P.

Amálie Č.
Michal M.
Lucka M.
Adéla H.

Bára J.
Klára K.
Marek J.
Jakub S.
Ondra M.

Justýna K.
Teodora V.
21 bodů
19 bodů 19 bodů 18 bodů
1. místo 2. místo 2. místo 3. místo



Zajímavosti lesní výpravy                                       4.4.17
 
Jarní počasí bylo ideální k výpravě do přírody, kterou jsme si začátkem dubna udělali. Kombinace poznávání přírody a her byla splněna jen částečně, protože celé odpoledne na to bylo málo. Oproti minulým lesním výpravám do Úhonického lesa měla tato trochu jinou trasu i program.

Cestou kolem kostela se nešlo nezastavit u ovcí a mazlivého berana, který si nechá snad vše líbit. Na rozdíl od plachých ovcí. Cestou do lesa jsme mimo jiných ptáčků koukali na holuba hřivnáče sedícího na větvi asi 10 m od nás. Tak blízko jsem ho ještě nikdy neviděl a ani nevypadal, že bychom ho nějak rušili. Jen koukal na nás a my na něho. Po cestě jsme si povídali o tom, podle čeho všeho můžeme v přírodě zjistit pobyt živočichů. Děti přišly na 12 možností (např. podle stop, chlupů a peří, hnízd, ohryzů stromů, výtrusů, zvuků atd.). Někteří triedrem pozorovali ptáky, kteří se chodili napít do louže na cestě. Většina dětí se podle zpěvu naučila poznávat budníčka menšího, ale i jiné ptáčky. Budníček menší je špatně spatřitelný, ale jeho charakteristický zpěv se velmi snadno zapamatuje.

Byl čas na první hru – ocásky a pak na svačinu. Kousek jsme popošli a dali schovávanou na místě, kde se tak výborně hraje. O další kus dále přišla na řadu další hra. Běh po jednom po číslech, která děti musely ve vymezeném území hledat. U každého čísla bylo napsáno zvíře. Ideální bylo zapamatovat si všech osm zvířat, což dokázala polovička dětí.

Lesní výprava, duben 2017Další zastavení bylo u liščích nor. Jedno místo v Úhonickém lese je desítky let rozvrtáno množstvím nor. Jako dítě si tam pamatuji na hrající si liščata před norou. I při naší návštěvě byly některé evidentně obsazené. V další části lesa jsme si povídali o důležitém významu starých stromů v lese, což dnes asi málo kdo ví a má představu, že les musí být uklizen. To platí i pro zahrady, kde jsou staré nebo rozpadající se dřeviny velkým přínosem. Děti si také vyzkoušely poznávat některé stromy podle kůry. A to poslepu.

Předposlední zastavení proběhlo u stromu s dutinou. To by nebylo nic zvláštního, loni v dutině hnízdili strakapoudi. Letos se do ní ale strakapoud nedostane. Brhlík lesní byl rychlejší a vchod si zadělal – jak to brhlíci dělají – blátem zpevněným slinami přesně na svůj rozměr. Před odjezdem jsme se zastavili u tří rybníčků. Ropuchy obecné se už začínali pářit a všude jich bylo hodně. Dětem jsem ukázal, jak snadno přelstít samečky, aby si na chvíli mysleli, že jste jejich samička a drží se vás jak o život. Z vody jsme vytáhli dlouhozobku. To je takový hmyzí kolibřík. Stejně jako kolibřík „stojí ve vzduchu“ a z květů rostlin saje nektar. Dlouhozobce svědčilo teplo ruky a nikam se jí nechtělo. Zato Ondra si ji chtěl vzít domů, ale cesta autobusem by se jí už určitě nelíbila.




Po roce zpátky na Brdech                                      13.3.17
 
Na druhý ročník přechodu Brd na začátku března jsme vyráželi opět z Jinců. Bylo doslova jaro – teplo, slunečno. U vojenských kasáren hned za městysem přišla úvodní svačinová přestávka. Ti starší si užívali sluníčka, mladší děti nevydržely sedět a přeskakovaly kanalizační výpusť. Prvních 5 km od vlaku jsme šli stejnou trasu jako loni. U Pstruhového potoka pozdravili vodníka a po 2,5 kilometrech od první přestávky byla vynucená další svačina (někteří by nejraději jedli nonstop). Po 5 kilometrech jsme zahnuli na správnou odbočku, na tu, které si loni nikdo nevšiml.

Výprava na Brdy, březen 2017Následujících půl kilometru trasa vedla krásnou přírodou, přecházeli jsme potok, minuli malé i velké louky, střídaly se různé jehličnaté a listnaté stromy, děti se podívaly na posed, až jsme došli na zpevněnou cestu. 2,8 km dlouhá, téměř rovná cesta s mírným stoupáním, vedla zajímavými přírodními scenériemi až na první turistickou značku, na kterou jsme se napojili. Po další nezbytné svačince jsme již klesali po asfaltové cestě (bez provozu) po žluté turistické značce až na Valdek. Od této chvíle se také hrála druhá hra probíhající po celé cestě. Klíště. Každý se stále hlídal, aby mu někdo cestou nepozorovaně nepřipl klíště = kolíček, protože účelem hry bylo mít co nejméně, ideálně žádné klíště za cestu. Klíšťata se kontrolovala vždy, když jsem vyhlásil „klíště.“ Dětem ostražitost vydržela dlouho a někteří nosily batůžky raději na hrudníku.

Došli jsme na Valdek. Na straně jedné vojenské ubytovací zařízení Valdek, na druhé, zřícenina hradu Valdek. První písemné zmínky o hradu pocházejí z 12. století, v roce 1623 se píše, že byl již opuštěný. Zříceninu jsme si ale zevnitř neprohlédli, všude byly cedule „zákaz vstupu.“
Výprava na Brdy, březen 2017
Další cesta vedla pěkně z kopečka přes Neřežín k velkému Záskalskému rybníku, u kterého byla další pauza. Zde se hrála hra s čepicí na rychlost a postřeh. Než jsme došli do Komárova, děti zaujala monumentální Mrtnická skála a později zase krocan za plotem. Průchod částí Komárova nebyl příliš záživný. Zato daleké výhledy z rozlehlých luk mezi Komárovem a Jivinou s oranžovými mraky zapadajícího Slunce stály za to. Na protější stráni byl vidět domek, který byl naším cílem. Poslední přestávka na louce byla krátká. Někteří už o jídlo neměli zájem, honička na louce byla větší zábava. Do cíle jsme došli už za tmy.

V domku našich přátel na kraji vesnice Jivina byl připraven čaj a teplá večeře. Některé děti se postupně rozutekly po domě, jen co se skamarádily s dětmi domácích. Než jsme se uložili ke spánku, všichni si ve třech skupinkách zahráli klidnou hru; stát, jméno, věc a zvíře.

Děti postupně vstávaly mezi 6 a 7 hodinou ranní. Asi jsme málo ušli nebo šli moc brzo spát :-). Nebo nás vzbudilo svítání, protože jsme spali u velikých oken s pěkným výhledem do krajiny. Po snídani někteří už nic hrát nechtěli, někteří ano, nakonec všichni skočily venku před domem s klacky a trávou v ruce, velcí kluci s míčem. Cesta domů vlakem byla zábavná. Schovávaná za automatickými dveřmi vytáhla na chodbičku i sedící děti.

Výprava na Brdy, březen 2017Byla to povedená výprava. Všechno klapalo, nikde jsme nezabloudili, počasí ideální, nic mimořádného se nestalo… Pro rodiče výborná zpráva. Ale přeci jen na tu loňskou se vzpomíná více. Loni jsme měli problém s trasou a hromadou neoznačených cest, které nebyly v mapě, šlapali pěkný kopec, bylo sychravo, občas padal mokrý sníh. Tyto „extrémy“ jsou často pro děti zajímavé a jsou tím, na co rády vzpomínají.

Protože jsem měl s sebou chytrou techniku, která zaznamenávala i každé pár metrové odskočení do lesa, přináším na závěr trochu zaokrouhlených dat. Na trase jsme strávili necelých 8 hodin, z toho jsme 5,5 hodiny šli, zbytek připadal na svačiny, hry, kochání se a jiná zdržení. Průměrná rychlost chůze byla 3,2 km/hod. Kolik kilometrů jsme ušli, snadno spočítáte. Díky přesnému on-line GPS měření nakonec více, než plánovaných 15.




Parádní zimní prázdniny v Krkonoších                  26.2.17
 
Nějak se s tábory začínáme přesouvat do Krakonošova. Nejdříve podzimky, nyní jarní tábor. Velká Úpa to jistila, akorát boudu, jak se v Krkonoších říká chalupám, jsme vyzkoušeli jinou. A výše – bydleli jsme v 800 m s výhledem na úpské údolí a Černou horu. Vyšší poloha s sebou nesla výhody i nevýhody. Tedy ono je to relativní. Muselo se často chodit do kopce, což může být nevýhoda, ale pro zdraví těla nebylo nic lepšího. Kufry nám nahoru vyvezl sněžný skútr, dolů jsme je vezli na bobech.

Zimní tábor 2017 – Krkonoše, Velká ÚpaVyšší poloha byla jednoznačně výhodná pro bobování. Několika stometrové a kilometrové sjezdy se dají jinde než na horách těžko uskutečnit. Vyzkoušeli jsme několik tras, ale nejlepší místo na ježdění bylo u Janovy Boudy. A pak pořádný 660 m dlouhý sešup až na cestičku k chatě. Ti nejmladší předškolní účastníci jezdili z bezpečnostních důvodů s vedoucími nebo nejstaršími dětmi na jedněch bobech. Bobování bylo parádní, přesto nebylo jedinou náplní zimního tábora. Chtěli bychom jezdit více, jenže často byl den krátký.

Především večer probíhaly hry a soutěže. Sněhuláci a Sněhové vločky, dvě družstva, co hrála hry, luštila, zápolila nebo se venku pokoušela postavit sněhové stavby. To ovšem příliš nešlo, sníh byl po mnohém natátí a zase zmrznutí příliš krupičkovatý. Jeden večer jsme si povídali u praskajícího dřeva v krbu a hodnotili předešlé dny.
 
Zimní tábor 2017 – Krkonoše, Velká Úpa
Poslední dva dny před odjezdem jsme strávili také jinde, než jen v Úpě. Naše grupa popojela o pár kilometrů dále do Horního Maršova. Zamířili jsme do bývalé barokní fary, která je komplet perfektně zrekonstruovaná a protkaná moderními technologiemi. Tam sídlí DOTEK – Dům Obnovy Tradic, Ekologie a Kultury. Na půdičce bývalých chlévů (dnes společenská místnost) jsme si pověděli něco o původních lidových řemeslech nejen v Krkonoších. Ty si pak děti mohly vyzkoušet a výrobky odnést. Každý si vybral nějakou činnost; někteří kluci dělali dřevěné knoflíky, někdo korálkoval, někdo splétal ozdobné pavučiny z vlny.

Děti se také hodně těšily na Zoo Dvůr Králové. Venku nebylo samozřejmě tolik zvířat jako v létě, přesto návštěva stála za to. Podle reakcí dětí se jim hodně líbila pouštní „lištička“ fenek, sloni, opičky nebo hrabáč, kterého někteří považovali za mravenečníka. Byly unešení velikostí želv obrovských a spekulovaly, jestli jsou to opravdu želvy nebo jestli nejsou umělé. Hrošíky některé děti ani nezaregistrovaly, protože je zaujaly odklápěcí kvízové panely na opačné straně chodby. Při našem večerním zoo kvízu na chatě se pak divily, že tam něco takového bylo :-). Ve dvorské zoo je opravdu velká síťová prolézačka, ta samozřejmě neunikla naší pozornosti.

Počasí nám nadmíru přálo, celý týden bylo jasno. Co víc si přát. Nejednou jsme tak obdivovali noční oblohu posetou hvězdami, tak, jak ji z města přes světelný smog není možné vidět. Ukazovali si souhvězdí (první večer i Měsíc) a zářící Venuši. Přes den bylo na sluníčku pěkné vedro a sníh na cestách tál, aby večer zase pěkně ztuhl. Jarní prázdniny se vyvedly a já už pokukuji pro další tábor v Krkonoších ještě výše… 




V miniaturním světě železnic                                 12.2.17
 
První výprava po novém roce vedla do zmenšeného světa přírody, lidských sídel a mašinek. Dům vláčků na pražských Petřinách není asi tolik známý, jako Království železnic na Smíchově, ale v mnohém je jiný, osobitější a pro děti velice přívětivý.

Expozici tvoří několik kolejišť různých parametrů, např. 7 metrů dlouhý Negrelliho (Karlínský) viadukt ve velikosti N, model Jindřichohradeckých místních drah (JHMD) ve velikosti H0e, rozkvetlé zahradní kolejiště, kolejiště HO i TT. Na jednom panelu je ukázka moderního digitálního řízení modelové železnice přes tablet. Děti také zaujal velice povedený simulátor strojvůdce. Vyzkoušely si, jaké to je řídit lokomotivu. Někteří měly problém se vůbec rozjet :-). V domě vláčků je také největší světová sbírka železničních modelů z bývalé NDR, včetně příslušenství, modelů budov a autíček.

U vláčků stálo také cyklistické kolo. Jeho účelem bylo dynamem vyrobit elektřinu k rozjetí zahradní mašinky. K tomu ovšem bylo zapotřebí pěkně šlápnout do pedálů. Zhruba dvě hodiny strávených na expozicích bylo skoro málo. Nádheru miniaturního světa železnic ukáže naše fotogalerie. Malá hloubka ostrosti snímků dodá úžasný pohled do krajiny, perspektivu, kterou naše oči nemohou zachytit. V tom je krása kvalitní fotografie. Modely byly vyvedeny do nejmenších detailů (záclony v oknech, větévky, špalíčky nasekaného dříví…). Ach, mít tak prostor, čas a finance…


 
Výprava duben 2017 – Cesta vesmírem
Výprava duben 2017 – Cesta vesmírem
Výprava duben 2017 – Cesta vesmírem
Výprava duben 2017 – Cesta vesmírem
Výprava duben 2017 – Cesta vesmírem
Výprava duben 2017 – Cesta vesmírem
Výprava duben 2017 – Cesta vesmírem
Velikonoční oddílová noc 2017
Velikonoční oddílová noc 2017
Velikonoční oddílová noc 2017
Velikonoční oddílová noc 2017
Velikonoční oddílová noc 2017
Horolezecká výprava, březen 2017
Horolezecká výprava, březen 2017
Horolezecká výprava, březen 2017
Horolezecká výprava, březen 2017
Horolezecká výprava, březen 2017
Horolezecká výprava, březen 2017
Horolezecká výprava, březen 2017
Horolezecká výprava, březen 2017
Lesní výprava, duben 2017
Lesní výprava, duben 2017
Lesní výprava, duben 2017
Lesní výprava, duben 2017
Lesní výprava, duben 2017
Výprava na Brdy, březen 2017
Výprava na Brdy, březen 2017
Výprava na Brdy, březen 2017
Výprava na Brdy, březen 2017
Výprava na Brdy, březen 2017
Výprava na Brdy, březen 2017
Výprava na Brdy, březen 2017
Zimní tábor 2017 – Krkonoše, Velká Úpa
Zimní tábor 2017 – Krkonoše, Velká Úpa
Zimní tábor 2017 – Krkonoše, Velká Úpa
Zimní tábor 2017 – Krkonoše, Velká Úpa
Zimní tábor 2017 – Krkonoše, Velká Úpa
 
Výprava leden 2017 – Dům vláčků
Výprava leden 2017 – Dům vláčků
Výprava leden 2017 – Dům vláčků
  Zajímavé převzaté články
   
   Stránky, které většinou doporučuji na základě osobních zkušeností pro svou 
obsahovou hodnotu:
  
    Vše kolem přírody

    Internetová rádia a televize
  • RADIOO.CZ - poslouchejte nebo vysílejte, to co nikde jinde 
  • AndyNet-Radio - Jean Michel Jarre nonstop 
  • TV Noe - nekomerční nezávislá tv bez násilí  
  • Hope TV - křesťanská tv mezinár. sítě Hope Channel
    Ubytování   
  • Chata Ski klub, Říčky v Orlických horách - výborné služby a jídlo, krásné prostředí a vstřícní správci (doporučujeme i na tábory a skupinové pobyty)
  • Chata Stará škola - Zásada, Jizerské hory
    Počasí jinak
    Čtení
    Různé
   Pro rodiče 
    Blogy a osobní stránky
     
    Astronomie a kosmonautika

    Umění, výtvarno     Webové kamery z celého světa a panorama     Svět fotografie
    Lidství a Božství       Humor 
Na kopírování, publikování nebo šíření obsahu se vztahují autorská práva dle zákonů • © 2006 2017
Autorská práva : Uveďte autora – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte
  SÝKORA MODŘINKA – Určitě modřinku poznají všichni ti, kteří v zimě pozorují ptáky na krmítku, neboť spolu se sýkorami koňadrami patří modřinky k jejich nejčastějším návštěvníkům. Živí se hmyzem, na podzim i bobulemi a v zimě olejnatými semeny. Patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře oštipuje i mladé pupeny a listy stromů. Je stálá a přelétavá (podniká mimohnízdní potulky do 50 km); mladí ptáci odlétají do jižní a západní Evropy. Na zimu k nám přilétají modřinky ze severovýchodu.  BRHLÍK LESNÍ – po kmenech stromů se pohybuje i hlavou dolů. Žije v lesích, parcích a zahradách. Živí se především hmyzem, který vytahuje ze štěrbin v kůře, od podzimu i semeny rostlin. Hnízdí v dutinách stromů a v budkách, vletový otvor si zmenšuje hlínou smíšenou se slinami. Stálý; po vyhnízdění se často připojuje k sýkorám.  ZVONEK ZELENÝ. Zvonky často můžeme vidět i na krmítkách. Milují olejnatá semena, zvláště semena slunečnic. Žije v otevřené krajině s jednotlivými stromy a keři i v lidských sídlech. Stálý a zčásti tažný druh. Hnízdo si staví na stromech nebo keřích. Typický semenožravý pták.  DROZD BRÁVNÍK – Je částečně tažný - u nás se však s brávníkem můžeme setkat v průběhu celého roku. Brávník je velmi plachý a ostražitý, takže k bližší prohlídce potřebujeme dalekohled. Zpěv brávníka obsahuje typické prvky zpěvu kosa černého. Žije ve vysokokmenných lesích různého typu, vzácněji se vyskytuje také v parcích, zahradách a sadech. Je všežravý, v jeho potravě se objevují především drobní bezobratlí, hlavně žížaly, měkkýši, hmyz a jeho larvy, ale, zejména v zimě, požírá také bobule.  RORÝS OBECNÝ – Hlasité a vysoké pískání doprovázející rychlý let skupinek rorýsů nad městem neodmyslitelně patří k atmosféře letních dnů. V celé ptačí říši nenajdeme jinou skupinu, která by byla lépe adaptována na téměř permanentní pobyt ve vzduchu. Rorýsi ve vzduchu tráví většinu svého života, ve vzduchu za dobrého počasí pravidelně dokonce i spí. Dnes žije téměř výhradně ve městech, kde hnízdí pod střechami, v děrách zdí apod. Snůšku 2 až 3 vajec zahřívají samička i sameček, oba také pečují o mláďata. Tažný; ze zimovišť v jižní Africe se vrací na sklonku dubna a počátkem května, odlétá již od druhé poloviny července a zejména v srpnu. Patří mezi ohrožené a zvláště chráněné živočichy.  MLYNAŘÍK DLOUHOOCASÝ – Jeden z našich nejmenších ptáků. Obývá větší zarostlé zahrady a parky, lesy všeho druhu i břehové porosty vodních toků. Často se ve všech polohách zavěšuje na větve. Hnízdí dvakrát do roka. Stálý druh, po vyhnízdění se sdružuje do hejnek, někdy společně se sýkorami. Živí se především vajíčky a larvami hmyzu.  POŠTOLKA OBECNÁ je sokolovitý dravec velikosti štíhlého holuba; v letu jsou charakteristická úzká špičatá křídla a dlouhý ocas. Za letu rychle mává křídly, často plachtí nebo krouží; při pátrání po kořisti se obvykle třepetá na místě. Žije v otevřené krajině a ve městech. Tažný, přelétavý i stálý pták. Hnízdo je většinou umístěno na stromech, na skalách nebo na budovách. Loví především drobné hlodavce a větší hmyz. 
Od 28.11.2006
ČERVENKA OBECNÁ tráví většinu života na zemi nebo těsně nad zemí, kde sbírá potravu i hnízdí. Žije samotářsky, a to v lesích, parcích nebo na zahradách, často i ve vyšších nadmořských výškách. V potravě převažují drobní bezobratlí živočichové, na podzim se živí i různými bobulemi. Částečně tažný druh, zimující v západní a jižní Evropě a na jihozápadě Asie. Populace z jižní a západní Evropy jsou většinou stálé.  DLASK TLUSTOZOBÝ je robustní, velký téměř jako špaček, s mimořádně mohutným kuželovitým zobákem. Žije v korunách stromů v listnatých a smíšených lesích, parcích a zahradách. Živí se hlavně semeny a pupeny, mláďata krmí i hmyzem. Do hnízda, které je umístěno na stromech nebo keřích, snáší samice v dubnu nebo v květnu 4 až 6 vajec. Naši ptáci jsou převážně tažní a směřují zejména do Itálie, Francie a Španělska; na zimu k nám pak přilétají ptáci ze severu.  SÝKORA KOŇADRA – Živí se převážně hmyzem, pupeny, semeny, plody, larvami... Na jaře a v létě se živí převážně živočišnou stravou, na podzim a v zimě vyhledává hlavně semena. Hnízdění, které začíná v dubnu nebo v květnu, probíhá výhradně v dutinách. Hnízdí dvakrát za rok. Snůšku 6 až 12 vajíček zahřívá zpravidla pouze samička a sameček ji krmí, o mláďata se pak starají oba rodiče. Přelétavá a zčásti tažná (menší část našich ptáků odlétá jihozápadním směrem, u nás zimující koňadry pocházejí ze severovýchodu a východu).  SÝKORA PARUKÁŘKA – poměrně malá sýkora, kterou poznáme podle charakteristické ozdoby hlavy – trojhranné černobílé chocholky, kterou dovede vztyčovat a sklápět. Obývá téměř výhradně jehličnaté lesy, kde se zdržuje v korunách stromů. Živí se jak živočišnou, tak rostlinnou potravou: hmyzem, semeny jehličnatých stromů apod. Většina sýkor hnízdí v dutinách, ani parukářka se v tomto neliší.  STEHLÍK OBECNÝ – Běžně ho nalezneme v otevřených lesích, na mýtinách, v zahradách, ovocných sadech nebo v kulturní krajině. Je částečně tažný. V České republice se vyskytuje celoročně. Hnízdo si staví v dřevinách. Živí se zejména semeny, naopak mláďata jsou krmena především hmyzem.