|
..............................................
Pracovní pod
hesly
|
| NOVINKY * ZE SVĚTA
ZAJÍMAVOSTI |
Vědci sestrojili kameru podle hmyzího oka
Kamera
se skládá ze 180 čoček, které jsou rozmístěny na konstrukci ve tvaru
polokoule. Přístroj tak dává obrázek v úhlu až 180 stupňů. Obraz
z čoček se zachycuje
na světelných čidlech
a skládá se pomocí speciálního softwaru. Kromě extrémně širokého úhlu
poskytuje také výjimečnou hloubku ostrosti, když dokáže najednou
zaostřit na několik objektů v různé vzdálenosti. Více
(Zdroj denik.cz).
.....................................Plzeňská zoo otevře novou expozici
s nejjedovatějšími hady světa
Novou
expozici s deseti druhy nejjedovatějších hadů světa otevře před
Vánocemi plzeňská zoologická zahrada. Plazy dostane zoo zadarmo od
českých chovatelů, kteří jich mají mnoho. Existují kluby chovatelů
jedovatých hadů, například karlovarský, který je největší, kde
soustřeďují asi 100 českých chovatelů, kteří jich mají plné byty, řekl.
(Zdroj Ceskenoviny.cz). Více
.....................................
Tajemství ptačí orientace
Vědci objevili nepatrné železné částice v smyslových buňkách ptačího ucha. Není vyloučené, že se tak posunuli o něco blíže
k vyřešení záhady ptačí orientace. Migrace tažných ptáků je jeden z
nejznámějších fenoménů světa zvířat. Otázka, proč se ptáci na svých
dale- kých cestách neztratí, však stále nebyla uspokojivě zodpovězena.
Víme, že se pravděpo- dobně orientují podle magnetického pole
Země, ale nevíme jak. V buňkách u kořene zobáku holubů vědci sice našli
částice obsahující ionty železa, které by teoreticky mohly sloužit jako
magnetometr. Více (Zdroj ČRo.cz).
.....................................
Zvířecí samoléčitelé
Schopnost
naordinovat si lék na nějaký zdravotní problém máme u zvířat obvykle
spojenou s představou šimpanze, který cíleně hledá léčivé rostliny.
Léčit se umí i ptáci – nedávno vědci zjistili, že některé druhy pěvců
žijících ve městech se naučily využívat cigaretové nedopalky, které
zabudovávají do svých hnízd. Nikotin, který obsahují, pak je i jejich
potomstvo chrání před parazitickými roztoči. Podobné schopnosti však
mají i druhy s mnohem méně rozvinutými kognitivními schopnostmi včetně
housenek, mravenců nebo motýlů. Více (Zdroj ČRo.cz).
Další
zajímavosti
|
| HVĚZDÁŘSKÝ
SLOUPEK |
......................................
Viditelnost
Mezinárodní kosmické stanice (ISS)
Po
kliknutí na datum se objeví mapka přeletu.
* v
max. výšce viditelnost
nízko nad obzorem.
Let
po obloze,
pokud ISS nevstoupí dříve do stínu
Země, trvá cca až 5 min.
Využíváme služby Heavens-Above
a n2yo
......................................
Plán
startů a
událostí
Již
neaktuální
......................................
Web o kosmonautice
......................................
Mise
raketoplánů
Discovery
STS-124
Endeavour
STS-123
Atlantis STS-122
Discovery
STS-120
......................................
Jasné komety roku 2013
Na
rok 2013 jsou avizovány dvě patrně opravdu jasné komety. První z nich,
kometa C/2011 L4 PanSTARRS, má zazářit na březnové obloze, zejména v
druhé dekádě měsíce nad západním obzorem za soumraku. Tou druhou pak
bude na přelomu listopadu a prosince již nyní velmi intenzivně
sledovaná a na své poměry beztak jasná kometa C/2012 S1 ISON. Ta by se
měla dát malými dalekohledy či očima sledovat již v průběhu října 2013
na ranní obloze, na konci listopadu se pak vytratí na denním nebi a
pokud přežije svůj průlet kolem Slunce, bude od počátku prosince
pozorovatelná na ranní i na večerní obloze jako velmi výrazná
vlasatice. Nutno si však stále připouštět fakt, že vývoj jasnosti komet
se nikdy nedá s jistotou předpovědět, čili nás každá z komet může
zklamat či naopak ještě více překvapit... Více
|
| KULTURNÍ SLOUPEK |
TV TIPY
Ne 26.5. - ČT1, 22:00
Je třeba zabít Sekala
Drama
z léta roku 1943, tedy z období, kdy okupované Českoslo- vensko
figurovalo na mapách coby Protektorát Čechy a Morava. Odehrává se v
moravské vesnici Lakotice, kde není jediný Němec, kam válečné události
jako by ani nedoléhaly. Sedlák Jura Baran, stíhaný gestapem, uprchl z
rodných hor chudobného Valašska, aby se ukryl uprostřed žírné roviny
Hané v Lakoticích. Jako cizinec nemá důvěru domácích. Lakotice jsou
vesnička o pár staveních, kolem je mezi zlatými lány zrajícího obilí
rozeseto dvanáct bohatých statků, jejichž majitelé žijí ve strachu ze
Sekala...
......................................
KINO TIP
Příběh mého syna
Svobodná
matka Gemma (Penélope Cruz) přijíždí se svým dospívajícím synem Pietrem
do Sarajeva, aby poznal zemi, ve které se narodil. Před 16 lety ji
museli kvůli bosensko-srbské válce opustit. Gemma se tak vrací do míst,
která v ní probouzejí dávné vzpomínky.Před lety se tu zamilovala do
Diega (Emile Hirsch), Pietrova otce. Tehdy zoufale toužili po dítěti,
Gemmě se však nedařilo otěhotnět. Společně našli řešení, kterého Gemma
poté trpce litovala. Když prchala z obléhaného města, Diego se rozhodl
zůstat…Nyní na Gemmu čeká minulost, která ji postaví tváří v tvář
ztrátě milovaného manžela, ale také poznání síly lásky.
Více.
.......................................
HUDBA TIP
Huun-Huur-Tu
31.5., Divadlo u hasičů, Římská 40, Praha 2
Soubor
Huun-Huur-Tu pochází ze sibiřského města Kyzylu, hlavního města Tuvy,
autonomní republiky Ruské federace. Tuva se stala legendárně proslulou
mezi vyznavači hrdelního zpěvu, k nimž soubor patří. Odedávna zde tímto
způsobem zpívali původní obyvatelé sibiřské tajgy. Při hrdelním zpěvu
dokáže jeden zpěvák zpívat současně dva i tři tóny. Využívá
k tomu alikvótní zvuky, kterých dosahuje zvláštní vokální technikou,
jež selektivně rozšiřuje přirozenou harmonii hlasu. Huun-Huur-Tu
doprovázejí svůj zpěv tradičními hudebními nástroji. Koncem osmdesátých
let přestala být Tuva uzavřená okolnímu světu a začala se mu otvírat
svou jedinečnou přírodou
a kulturou. Soubor Huun-Huur-Tu má na tom značný podíl - cestuje
po světě a předvádí své fenomenální umění. Více
|
| SLOUPEK ŽK |
......................................
....................................
....................................
|
| HUMOR |
Sherpa
Limit je tu! Shlédněte
na YouTube
nebo v mnohem
lepší kvalitě stahujte
(wmv, 45 MB)
...................................
"Sex je
náš" od skupiny Lucie v
úpravě pro dechovku!!!
...................................
....................................
...................................
|
|
|
|
|
S dalekohledy pod hvězdami (a deštěm)
21.5.13
Nedávný
květnový víkend se konalo třinácté dostaveníčko příznivců hvězdného
nebe, pod zkratkou MHV, v astronomické hantýrce to znamená “mezní
hvězdná velikost.“ Místo akce bylo již tradiční – Zubří nedaleko Nového
města na Moravě. Ve středu byl státní svátek, a tudíž se přímo vybízelo
si akci prodloužit. A kdo ve středu přijel, chybu neudělal. Předpověď
počasí na akci nebyla vůbec příznivá, tedy na hlavní část o víkendu.
Osobně jsem typoval, že se bude pozorovat jen na prodloužené části v
noci ze středy na čtvrtek. Ve čtvrtek navečer se už přihnala oblačnost,
ovšem než se setmělo, byla pryč. Hurá, pozorovalo se druhou noc!
Jak
to na takové akci vypadalo? Od čtvrtka do pátku se přes den pozorovalo
Slunce. Sluneční skvrny ve fotosféře přes sluneční filtry i okulárovou
projekci a sluneční erupce a další útvary speciálními dalekohledy v
čáře H-alfa. Někteří si přes den v jasném počasí udělaly výlety po
krásné okolní přírodě. Středeční a čtvrteční noci se pozorovalo. Mnozí
si prošli dalekohledy dalších účastníků, zkoušeli se okuláry, různá
udělátka, diskutovalo se...
Sjela se pěkná “sbírka“ dalekohledů a binokulárů – jak poznamenal jeden
organizátor, na louce rekreačního střediska se sešla Petřínská
Štefánikova hvězdárna. Tím myslel dalekohledy podobnými parametry:
historický refraktor Lichtenknecker 150/2250mm a Schmidt–Cassegrain
Celestron 355/3910mm. K vidění byla také dlouho očekávaná nová montáž
SkyWatcher EQ-8. Mne zaujalo “vytuněné“ ovládání továrního Dobsonu, kdy
bylo možné dalekohled kolečky ovládat v obou osách, což je na tento typ
montáže raritní. Majitel si navíc udělal u okuláru nástěnku, takže
odpadalo odbíhání k mapám ke stolku.
Ne
se všemi dalekohledy se dalo koukat, protože některé byly uzpůsobeny
jen na fotografování vesmírných objektů. Takové to stroje často sami
automaticky snímají oblohu i několik hodin a fotiči si tak mohou, na
rozdíl od vizualistů, dát během noci dvacet. První jasnou noc bylo
neuvěřitelné vlhko, z dalekohledů stékala voda a někteří museli
zarosenou optiku fénovat. Snad nikdo nevynechal pohled na planety
Jupiter a Saturn a někteří našli již nevýraznou kometu Panstarrs.
Druhou noc to bylo s vlhkostí mnohem lepší, ovšem už se projevovala
únava z předešlé probdělé noci a tím i rychlejším úbytkem nočních
pozorovatelů na louce.
 Akce
MHV se o víkendu z “mezní hvězdné velikosti“ proměnila na “mega hydro
víkend.“ Prostě víkend propršel. Přesto bylo co dělat. Už v pátek večer
měl Martin Myslivec přednášku o výrobě své těžké montáže na
dalekohledy, kterou sebou také přivezl. V sobotu proběhly další
přednášky, např. výborná přednáška Prof. RNDr. Petra Kulhánka, CSc. o
neutrinech, pochopitelnou i pro laiky, nebo cestovatelská přednáška po
slovenských hvězdárnách a jejich přístrojovém vybavení.
K
zpestření víkendu patřil velký model železnice s parní lokomotivou,
která skutečně vypouštěla “páru“ z komína i ventilů a vydávala naprosto
věrné zvuky jak při jízdě, tak ve stanici. Parní souprava zaujala děti
a samozřejmě tatínky. V místním rybníčku se proháněla dálkově ovládaná
plachetnice. Ve stejném rybníčku plném čolků a velkých černých pijavic
si někteří dopřáli jarní koupel. Ti méně otužilejší si pod stříškami
chatek vyměňovali zkušenosti, zkoušeli okuláry, pozorovali binokuláry a
malými dalekohledy, někteří pak pokračovali do nočních hodin v baru
rekreačního střediska. V neděli před odjezdem bylo možné na burze
zakoupit astronomickou techniku a literaturu. I když počasí na hlavní
část akce nepřálo, byla letošní jarní MHV velmi příjemnou a přínosnou
akcí.
Jak jsme si užili Den Země v Rudné
26.4.13
Akce
pro veřejnost v rámci mezinárodního Dne Země se uskutečnila již po
sedmé v sobotu 20. dubna v areálu základní školy. Po celé odpoledne
bylo pro dětské návštěvníky připraveno 18 soutěžních stanovišť. Na
některém stanovišti si děti mohly procvičit paměť (osvědčená Kimovka,
zvířátka v tunelu), vyzkoušely odkad (tajemné pytlíky), vyzkoušely
zručnost (zatloukání hřebíků, přenášení míčků na lžíci po schodech
podlézáním v obručích), kreslily, dívaly se do binokulárních mikroskopů
nebo naopak do dalekohledu (na figurku opice na druhém konci zahrady).
Aby si soutěže užili i rodiče, byla jedna překážková dráha připravena i
pro ně v doprovodu svých dětí.
 Zejména
pro dospělé bylo na Dni Země několik stánků s rukodělnými výrobky,
např. keramika, šperky z ovčího rouna, zdobení perníčků nebo výrobky z
chráněné dílny PROSAZ. Na akci tradičně přijeli čeští euroindiáni se
svými indiánskými hrami, tři malířky malovaly na tváře(facepainting),
návštěvníci si mohli zahrát deskové hry nebo prohlédnout foto výstavu
přírody či živá zvířata v zoo koutku, které připravil rudenský zverimex
Robimaus, nebo se občerstvit ve stánku s dobrotami (nejvíce se i
vzhledem k chladnému a deštivému počasí prodávala zmrzlina :-)).
Ve
velké školní tělocvičně byla sehrána dvě divadelní představení. První
scénka bylo vlastně několik příběhů s názvem Pohádky na dobrý den v
podání souboru Divadlo pohádka. Děti viděly například chamtivou veverku
a červíka Napucánka, mlsnou princeznu a Honzu Hlada. Druhé představení
v početném hereckém obsazení obstaralo ochotnické divadlo Excelsior se
svým příběhem Jak na draka.
Velký
úspěch mělo vystoupení skupiny historického šermu Fuente Ovejuna.
Jednalo se v podstatě také o divadelní představení, ale ve zcela jiném,
neklasickém stylu, při kterém byly hlavními výrazovými prostředky
pohyby těla, tanec, hudba a šermířské souboje, než mluvené slovo.
Představení Mladý Don Quijote bylo plné napětí a velmi živé, snad proto
i ti nejmladší diváci vydrželi napjatě sledovat až do konce.
Večer
se ještě uskutečnilo cestopisné promítání o Thajsku v podání místního
rodáka Jana Pokorného. Promítání bylo dlouhé, ale kupodivu všichni se
zájmem sledovali až do konce. Jak pak by ne – Jan Pokorný strávil v
jihovýchodní Asii za léta již mnoho měsíců a své služby také nabízí
jako průvodce na internetové stránce cestyasie.cz. Byla to příjemná
tečka za sobotním dnem a jsem rád, že se mohl představit další z mnoha
rudenských cestovatelů, kteří na akcích ke Dni Země promítali.
Počasí
akorát v tento jediný den nepřálo, a tak se celé dění podruhé za sedm
let odehrálo ve vnitřních prostorách školy. Ze začátku to vypadalo, že
nevlídné počasí mnohé odradilo, ale nakonec byla účast veliká a celé
odpoledne měli návštěvníci co dělat. A především mladší účastníci si
domů odnesli nějaké ty odměny za soutěžení.
Musím
poděkovat mnoha pomocníkům z Rudné, Prahy, Králova Dvora, některým
žákům školy, panu řediteli a školníkovi, bez kterých by akce nebyla
možná. Hlavně Vám ale děkuji stovky účastníků a za rok v dubnu na
viděnou.
Výprava ve znamení Nema
19.4.13
Po
třech týdnech se konala v Železné u Berouna další výprava, tentokrát
dubnová a v hojnějším počtu. 36 dětí si přijelo zahrát hry na mořské
téma – Hledá se Nemo. Vedoucí opět přišli s novými hrami a tak se děti
v pátek po příjezdu rozhodně nenudily. Když si děti zahrály společné
rozehřívací hry, začaly hledat lístečky se svým jménem a barvou a tím
se utvořilo pět družstev: Hvězdice, Nemíci, Mořský Nemo, Akvarijní
rybičky a Klauni očkatí. Před promítáním se hrála první soutěžní hra o
body – štafetové hledání postaviček z Nema.
V sobotu po snídani proběhla výtvarná hodinka. Každý si vymaloval svou
rybičku a vystřihl. Rybičky jsme pak rozvěsili do akvárií udělaných z
krabic. Venku akorát na třech stromech dozrály banány, děti si svačinu
našly poměrně rychle. Pak už se do oběda na zahradě hrály hry. V
příběhu otec Nema soutěžil s Dory, kdo rychleji přeskáče medúzy po
hřbetech a přitom se nesmí dotknout chapadel. Taktéž děti musely projít
trasu „po hřbetech“ a nesměly se dotknout chapadel (vlajícího krepového
papíru).
Po obědě se naše početná mořská skupina vydala do lesa, kde proběhla
soutěžní strategická hra, při které se hodně běhalo, sbíraly se
lístečky (jikry) a lovilo. Po této hře jsme podlehli žadonění některých
dětí, aby si mohly postavit domečky. A tak si každý postavil rybí
domeček. Po návratu z lesa je tradičně první část večeře – polévka. Po
hrách v klubovně nastal přesun k táboráku a druhé části večeře. Buřty s
hromadou zeleniny. Většina dětí si buřtíka opekla sama, jen těm
nejmenším jsme museli pomáhat. Při opékání se hrálo na kytaru, zpívalo
a také jsme si udělali „laserové show“.
Neděle se nám poněkud natáhla. Po snídani a balení se sotva stihla
zahrát hra v klubovně a už jsme děti hnali na zahradu, kde proběhlo
ještě několik her. Pak oběd a rychle na vyhlašování výsledků, rozdávání
diplomů a odměn a do toho již začali přijíždět rodiče. Byla to fajn
výprava, i když jsme si nestihli zahrát všechny naplánované hry.
KLAUNI OČKATÍ
|
MOŘSKÝ NEMO
|
AKVARIJNÍ RYBIČKY
|
NEMÍCI
|
HVĚZDICE
|
Kristýna N.
Zuzka P.
Martin P.
Jakub S.
Petr M.
Anna M.
Lucie M.
|
Ivo R.
Anita N.
Lukáš S.
Norman T.
Dominik V.
Berenika Č.
Amálie Č.
|
Marek B.
Michal B.
Kryštof B.
Vojta B.
Markéta M.
Katka N.
Adéla U.
|
Kamila S.
Natálie S.
Šimon K.
Adam R.
Vojta V.
Bára K.
Thea D.
Timon D.
|
Míša D.
Filip N.
Kristýna D.
Kathlen D.
Sabina F.
Lukáš V.
Nikol V.
|
| 27 bodů |
23 bodů |
22 bodů |
22 bodů |
21 bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
3.
místo |
4.
místo |
Balto – psí výprava
1.4.13
 Na
víkendové výpravě v Železné jsme byli naposledy v září, touto výpravou
začala série víkendových akcí pro děti. Než v pátek všechny děti dojely
na místo, byla už venku tma. Proto se večer všechny hry hrály už jen v
klubovně. Na výpravě byly nové vedoucí, které přinesly nové seznamovací
hry. Děti utvořily tři družstva: Polární vlci, Čivavy a Čoklové z
ulice. Málokdo z dětí, natož z dospělých, znal příběh o Baltovi, s
kterým jsme se před večerkou seznámili, a který nás provázel celý
víkend.
Pes
Balto, tažný aljašský malamut, který žil v letech 1919 až 1933, byl
pojmenován po norsko-americkém objeviteli Samuelu Baltovi. Tomuto psovi
přinesl rok 1925 slávu. Zima na Aljašce toho roku byla extrémní. V
aljašském městě Nome navíc propukla epidemie záškrtu a docházely léky
na tuto nemoc. Díky extrémní zimě a chumelenici, kdy viditelnost byla
pouhých několik centimetrů, byly jedinou nadějí pro nemocné děti tažní
psy.
Vzdálenost
na poštovní stezce Iditarod Trail dlouhé 1085 km
si rozdělilo dvacet
musherů (psovodů), kteří si vakcíny předávali jako
štafetu. Balto byl
nejen vynikající tažný pes, ale také
prozíravý – zachránil své
spřežení
před smrtí v řece Topkok. Tento psí hrdina má svůj
pomník v New Yorském
Central Parku a od roku 1973 se na Aljašce na památku
celé události
koná několikadenní extrémní závod Iditarod Trail Sled Dog Race. Pěkně popsaný příběh je zde.
 Mezi soutěžní disciplíny družstev na výpravě patřilo, například spí spřežení, kdy
družstva musela projít “ve spřežení“ určenou trasu co nejrychleji, nebo
stejně jako v příběhu hledala značky. Ovšem, především šlo o to,
dopravit vakcíny proti nemoci včas a nejlépe všechny nepoškozené. I
toto jsme simulovali. Žádné družstvo nepřeneslo úplně všechny vakcíny
(Kinder vajíčka) do cíle, ale to jsme očekávali, naloženo měli všichni
opravdu vrchovatě. K víkendové výpravě samozřejmě nesmí chybět táborák.
Protože ale bylo frišno, děti si buřtíky venku jen opekly a v jídelně
se zeleninou snědly. Za zmínku stojí i krátká scénka z příběhu, kterou
si jedno družstvo připravilo.
O
víkendu nám sice nesněžilo, ale psí počasí bylo (i když k Aljašce to
bylo ještě hodně daleko). Tedy, děti si toho většinou ani “nevšimly“,
jaký byl mráz. Když jsme se jich večer ptali, co se jim ten den nejvíce
líbilo, často to byli aktivity, které by někteří vedoucí pro zimu
nejraději zrušili. Znovu a znovu se nám tak ukázalo, že děti často
hodnotí jako nejlepší zážitky právě ty obtížné a pro nás dospělé
nepříjemné podmínky. A je to tak dobře, protože i takto si dítě cvičí
mysl i tělo. Taková správná výprava pak bude nepříjemná jen pro
lenochy, kteří místo dobrodružství chtějí raději vysedávat za
počítačem.
POLÁRNÍ VLCI
|
ČIVAVY
|
ČOKLOVÉ Z ULICE |
Zuzka P.
Vojta M.
Petr M.
Anna M.
Lucie M.
|
Ivo R.
Lukáš K.
Michal K.
Dominik V.
|
Tomáš B.
Lukáš S.
Zdeněk D.
Martin P.
Bára K.
|
| 30 bodů |
26
bodů |
20
bodů |
| 1.
místo |
2.
místo |
3.
místo |
Jak jsme si užili tropy
20.3.13
Původně
byla výprava naplánovaná do lesa, ale oproti létům minulým bylo toto
období značně chladnější a tak jsme udělali velkou změnu. Vydali jsme
se do vlhkých deštných lesů Jižní Ameriky, do Mexika, Austrálie,
Afriky, Madagaskaru, Filipín, Vietnamu, Venezuely, Oceánie i na pohoří
And. To vše jsme stihli za jeden sobotní březnový půlden ve skleníku
Fata Morgana, v pražské botanické zahradě v Troji.
 Bylo
krásně slunečno, snad proto mělo stejné plány jako
my další spousty
lidí. Po vstupu do první části skleníku
– polopouště – na nás dýchlo
slušné teplo. Děti se zde zdržely dost dlouho,
pozorujíce různé
rostliny a květy. Kdo chtěl, mohl černou tenkou fixou na papír
zaznamenávat různé tvary listů květin, keřů a stromů,
které nejvíce
zaujali. Později se tak utvořila pestrá malovaná
sbírka tvarů listů.
Jestli-že
nám bylo v prvním oddělení skleníku teplo, o druhé části – tropický
deštný prales – se dalo hovořit o sauně. Doslova. Zde byla kromě
pestrých rostlin, zamlženého fotoaparátu, brýlí a plic pěkná jezírka –
jedno s velkými rybami a jedno s vodopádem. Pod velkým jezerem byla
jeskyně, kde bylo možno za sklem pozorovat život v jezeře pod hladinou.
Některé děti zaujaly bambusy. A některé děti věděly, že bambusy patří k
nejrychleji rostoucím rostlinám na světě (a že se používaly k mučení).
Ve
třetí, poslední části skleníku –
údajně chlazené – bylo skutečně chladněji,
rozhodně ale ne chladno. Příroda zde byla
nádherná, se zarostlým
jezírkem. Děti velice zaujaly orchideje různých barev a
tvarů a
především masožravé rostliny, zejména
láčkovky. To jsou ty masožravky
tvořené lapací nádobkou. Těch bylo ve
skleníku spousty, různých tvarů a
velikostí.
V
závěru návštěvy skleníku si někteří domů koupili nějaké to rostlinstvo
a suvenýry. Navíc jsme se ještě stihli zastavit na prodejní výstavě
orchidejí. Tam se dala koupit také pěkně osázená terária.
Obdobnou
návštěvu do botanické zahrady jsme s naším oddílem učinili naposledy
před šesti lety. V té době tam ale nebylo tolik lidí a tím pádem byla
prohlídka pohodovější. Tato návštěva ukázala, jak jsou prostory
skleníku Fata Morgana pro větší počet návštěvníků velice malé. V jedné
části bylo pro mnohé nesnesitelné vedro, ale tak to v tropické přírodě
prostě je. Jediným negativem jsou poddimenzované prostory skleníku Fata
Morgana. Přesto návštěvu skleníku velice doporučuji, protože stovky
nádherných květů jsou úchvatné, navíc od jara se dají procházet i
venkovní zahrady.
Do konce školního roku nás čekají už jen
výpravy víkendové. A ty jsou
nejlepší!
Mrazivý hvězdářský večer
18.3.13
V
sobotním večeru, v polovině března proběhl v Rudné další hvězdářský
večer. Noční obloha na pozorování byla parádní – planeta Jupiter s jeho
měsíčky, Měsíc s krátery a pohořími, jasná mlhovina v Orionu, otevřené
hvězdokupy. Pohled na tyto objekty noční oblohy by mohl být ale
krásnější, nebýt slabé průhledné oblačnosti, která nebyla na první
pohled vidět.
Na
začátku akce to vypadalo, že zájemce o pozorování odradilo mrazivé
počasí. Ovšem po čase se zájemci o pozorování sešli. K dispozici jsme
měli dva dalekohledy (typy Newton na Dobsonově montáži, průměr zrcadla
200mm a 250mm). Nebýt frišného počasí, účast by byla jistě hojnější. To
jsou hold ty priority. Obloha v zimně je na pozorování parádní, ale
tato pozorování jsou vykoupena nejen zmrzlými prsty.
Další pozorování do letních prázdnin proběhne pravděpodobně jen 20. dubna
v rámci akce ke Dni Země.
Časosběrné video (tzv. time-lapse) z hvězdářského večera.
Malé jarňáky na velkém sněhu
10.3.13
Vyhlídky
na bobování před odjezdem na jarní prázdniny, které se uskutečnily na
konci února „na přání“ několika rodičů, nebyly optimistické. A to jsme
jeli do Prachatic, kde začíná Šumava. Protože děti zde byly poprvé,
využili jsme pro nás už osvědčených kulturních možností, které
Prachatice nabízejí. Tou největší „atrakcí“ pro děti (nikoliv pro
vedoucí) bývá vždy bazén. V bazénu se děti samozřejmě náležitě
vydováděly.
 Navštívili
jsme rovněž osvědčené Muzeum české loutky a cirkusu, které patří pod
Národní muzeum. Výstava pohádkových postaviček, vyřezávaných loutek a
malých divadelních scén děti dost zaujala. Zajímavé byli také místnosti
věnované cirkusovému umění nebo kouzelnictví. V době pobytu v muzeu
probíhala také výstava “Veselí kostlivci. Jak se slaví v Mexiku?“
Výstava byla především o tom, že oslavy svátku zemřelých probíhají v
Mexiku zcela jinak – v karnevalovém duchu. Dětem jsem po výstavě
zakoupil vystřihovánky, které si pak večer v duchu výstavy pestře
vymalovaly, případně dozdobily, vystřihly a poslepovali. Někdo si pak
večer stihl ještě udělat masku – škrabošku.
Před
zavíračkou v muzeu si děti stihly zahrát v divadelní scéně s loutkami –
které jsou pro veřejnost k dispozici – pohádku O Červené Karkulce.
Škoda, že nebylo na divadlo více času. Protože nás nebylo tolik, zašli
jsme si po divadle do cukrárny.
Navzdory
vyhlídkám, začalo sněžit a sněžit a brzo bylo všude krásně bílo a
hromady sněhu. Na ubytovně jsme si půjčili pro děti, které neměly,
sáňkovací lopaty a hurá na stráň. Bílých vloček bylo tolik, že se
musely ve sněhu nejdříve vyjezdit cesty, aby stráň byla sjízdná. Sněhu
a zimních radovánek si děti užily až až. Byl to také poslední pořádný
sníh zimy.
Nejen v klubovnách ubytovny se hrála spousta her. Dětem se velmi
líbila “liščí
nora,“ což je ze dřeva postavená prolézačka
imitující noru. Díky
menšímu počtu jsme si mohli zahrát sousty
stolních her, mezi
nejúspěšnější hry patřily; Gulo Gulo
(rosomáci) nebo Dobble. V klubovně
to byla například upravená hra “Umí prase
létat?“ a další skládačky a
herní hříčky. Soutěžní družstva byla dvě,
klučičí a holčičí. Holky si
daly název Jezevčíci a kluci Mloci. Zprvu v
soutěžích vedli Jezevčíci,
ale později se vítězství přiklonilo ke klučičím
Mlokům.
Bílý víkend v České Kanadě
27.2.13
S několika vedoucími
našich letních táborů jsme si v únoru udělali netradiční víkend v České
Kanadě. Kdeže je Česká Kanada?
V Jižních Čechách, v jihovýchodní části okresu Jindřichův Hradec. Leží
zhruba mezi Slavonicemi a Novou Bystřicí. Právě v Nové Bystřici jsme
byli ubytováni. Na nádraží. Ne v čekárně, ale v apartmánu nádražní
budovy, kterou provozují Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD).
Ubytovat se tak můžete na dalších nádražíčkách u této pěkné, v podstatě
lesní úzkokolejky.
První dříve dorazivší
polovina účastníků si dala v pátek večerní procházku kolem
Mnišského rybníka u Bystřice. V sobotu jsme vyrazili úzkokolejkou do
lesní zastávky Kaproun. Ta je známa tím, že zde byl l. p. 1900 z
osobního vlaku č. 4052 vyloučen z přepravy Jára Cimrman
(2).
Tuto událost připomíná ve stanici několik artefaktů a pomníčků.
Zastávka uprostřed lesů někoho zaujme i pěknou městkou pouliční lampou.
Z
Kaprouna jsme procházeli lesy a zasněženými loukami, cestami i
necestami a občas se zastavili u přírodních zajímavostí či
nepřírodních. Například zajímavého tábořiště na letní tábor se
společnými latrínami v řadě (že by inspirace ve starověkém Římě?). Měli
jsme namířeno do Kunějova a dále na letní tábořiště u Kačležského
rybníka. Kunějov jsem v zimě a z kopce vůbec nepoznal. Cestou z
Kunějova jsme potkali Oldu, který nedobrovolně šlapal druhou stranou z
Jindřichova Hradce.
Na
tábořišti u Kačležského rybníka jsme si dali obědovou pauzu, někteří
koulovačku, obhlídku studánky a pak hurá do nedalekých Kačleh a dále.
Bílou krajinou a zasněženými lesy jsme navečer došli do Číměře a
zakotvili v místní osvěžovně. Večer přijíždíme do dočasného sídla na
nádraží v Nové Bystřici. Jak už to u nás bývá zvykem, hrajeme hry,
hraje se na kytaru a zpívá. V neděli ještě vyrážíme do přírody. Kolem
mnoha rybníků a prodírající se mokřady. Přišli jsme až k trati
úzkokolejky, tak jsme po ní několik kilometrů pokračovali až k našemu
nádraží.
Byla to rozhodně zajímavá netradiční akce vedoucích, zejména vidět
letní tábořiště a Kačležský rybník v zimě pod sněhem.
Minulost
ukrytá v Nučicích
10.2.13
Vesnice Nučice
těsně sousedí s Rudnou, přesto pravděpodobně málokdo z rudenských
navštívil muzeum v Nučicích, pokud o něm ovšem ví. Jednoho sobotního
únorového a studeného dopoledne, se přes deset dětí v doprovodu
několika dospělých vydalo do muzea, kde jsme měli návštěvu domluvenou.
Muzeum není totiž běžně otevřené – otevírá se pouze při zvláštních
příležitostech, nebo po domluvě na obecním úřadě. Jen pro zajímavost,
první myšlenky o založení muzea přišly na svět v roce 1958, ale pro
první návštěvníky bylo muzeum otevřeno až v roce 1967.
Protože
jsme k muzeu přišli o chvíli dříve, než jsme měli domluveno, zahráli
jsme si starou hru Cukr, káva, limonáda…, ovšem některé děti zaujaly
spíše sousedovic slepice u plotu. Když pan průvodce přišel, hned začala
prohlídka. Ze začátku jsme se dozvěděli něco o odbojovém vojenském
oddílu Železo, o kterém nám pan průvodce později povídal osobní
zajímavou příhodu z konce války – o boji mezi Němci a vojenském oddíle
Železo v Dušníkách (dnešní části Rudné). Odkud pocházel název
odbojového oddílu, je asi jasné.
O dobývání železné rudy v našem kraji
byla větší část expozice. Dozvěděli jsme se takové zajímavosti, že se
nejdříve začala ruda dobývat povrchově, že pod zdravotní stanicí pro
horníky bylo vězení, že v kraji bylo 6 dolů a každý horník měl svou
známku, aby se poznalo, že se z fárání vrátil. Kluky také zaujalo, že
nákladní auta používaná na dolech byla nejdříve značky Mercedes a
poději Fiat, nebo že do trafostanice se přivádělo 35 000 voltů a odtud
se rozvádělo už běžných 220V (předtím měl každý důl svou výrobnu
elektrické energie). V Nučicích byla také zřízena odborná hornická
škola. K vidění byli staré fotografie, mapy, malby, důlní nástroje,
písemnosti a další exponáty.
 Další
expozice se týkaly historie obce Nučice, společenských a sportovních
spolků, např. Sokola. Děti zaujala vystavená kostra mladé ženy
slovanského původu, která se našla spolu s dalšími kostrami a předměty
v roce 1958 při stavebních pracích.
Jedna část expozice se ale netýkala jen Nučic, protože zachycovala
běžný život tehdejších obyvatel. Tedy jak se museli starat o obživu,
jaké k tomu používali zemědělské nástroje, nebo domácí vybavení –
nahřívací žehličky, mlýnky, hmoždíře, máselnice… Nebo jak to bylo s
hygienou či volným časem. Žádná televize tehdy nebyla. Po návštěvě
muzea jsme si cestou do Rudné dali kvíz z toho, co všechno si děti z
muzea zapamatovaly. Návštěva muzea byla zajímavá a rozhodně doporučuji
se s přáteli domluvit a objednat si prohlídku na obecním úřadě v Nučicích.
Silvestrovský tábor v době ledové
14.1.13
Tradiční
šestidenní novoroční tábor se nesl, v duchu příběhu animovaných filmů
Doba ledová. Ovšem počasí příliš dobu ledovou nepřipomínalo, spíše se
jednalo o konec doby ledové a oteplování. Po sněhu, ani památky. Užívat
prázdnin se odhodlalo deset dětí, které se rozdělily do dvou družstev;
Mamuti a Scretíci.
Protože
tábor probíhal, v prostorách Centra ekologické výchovy Dřípatka,
využili jsme nabídky vzdělávacích programů. Děti se dozvěděly něco o
mravencích - čím se živí, jak bydlí a jaké mají mezi sebou
rozdělené úlohy. Při programu se hrálo, stavělo, malovalo, hádalo i
zpívalo.
 Na
Dobu ledovou jsme hráli spousty her jak venku, tak uvnitř. Děti se
například venku změnily ve veverku Scrat, která hledala žaludy. Nebo
stavěly obydlí z doby ledové, stejně tak bylo třeba z přírodních
materiálů udělat panáčka a uběhnout s ním určenou trasu. Legrační bylo
přenášení velkých dinosauřích “vajec“ tak, jak je přenášel lenochod
Sid. Zajímavé byly také stavby přístřešků pro Mannyho nebo štafeta s
plody.
Hrálo
se samozřejmě mnoho jiných her a soutěží, mezi oblíbené patřilo hledání
pexesa, Na Popelku, Na zvířata, Na šéfa, Městečko Palermo, Sardel,
obouvání židlí a další. V závěru tábora došlo i na deskové hry,
například Trans America, Želví závody nebo Jungle Jam.
Děti
také navštívily městský bazén,
zejména v malém dětském se vyřádily.
Tradičně jsme zavítali do Muzea české loutky a cirkusu,
kde byli k
vidění loutky nejstarších loutkářů přes
rodinná a spolková divadla a
profesionální loutky. V další části
jsme se ocitli v cirkusové manéži s
hrazdami, jednokolkami a žonglérským
náčiním i kostýmy, nebo v
místnosti, věnované kouzelnictví. Vystaven je
také motocykl, na kterém
jezdili medvědi ze známého filmu Šest medvědů s
Cibulkou.
V
muzeu probíhala také výstava o veselých kostlivcích v Mexiku. Mexické
oslavy svátku zesnulých jsou totiž spíše karnevalové a velice barevné,
jak jsme se z výstavy dozvěděli. Součástí muzea je také loutková
divadelní scéna, kde si návštěvníci mohou zkusit zahrát loutkové
divadlo. Toho samozřejmě naše dvě družstva využila, ale největší úspěch
mělo sólo vystoupení Vašíka Mareše.
Poslední
den v roce jsme si udělali slavnostní hostinu plnou chlebíčků a dalších
pochutin. Samozřejmě proběhl karneval, kde si každý zařádil v maskách.
Hlavně jsme hráli spousty her, některé zcela nové. A někteří nám
zahráli na flétnu. Když dětem vytrávilo, zaplnili jsme žaludky pro
změnu zmrzlinovým pohárem. Všichni kupodivu vydrželi až do půlnoci.
Před půlnocí jsme se vydali na blízký pahorek, abychom sledovali
ohňostroje, které probíhali všude kolem nás a také si popřáli na nový
rok.
Druhý
den, tedy den před odjezdem se hrálo ještě několik her a zobaly zbylé
dobroty. Město Prachatice na první den v roce uspořádalo v
podvečer velký ohňostroj, na kterém děti nesměly chybět. Slavnostní
vy hlášení výsledků
klání družstev jsme vyhlásili v den odjezdu už v
poněkud obměněném složení vedoucích. Někteří vedoucí totiž onemocněli,
a tak byla povolána zdravá posila. Silvestrovský tábor se povedl a dobu
ledovou jsme úspěšně zdolali.
|
|
|
