ŽK - srazy vedoucích

NAŠE DOSPĚLÁCKÉ AKCE A SRAZY

Fotečky: Rudná září 07 / Kačlehy červen 08 / Kačležští březen 09 / Říčky květen 09 / Kačlehy červen 09
Železná září 09 / Zábava 09 veřejné, soukromé / Říčky květen 10 / Kačlehy červen 10 / Zábava 10
Říčky květen 11 / Kačlehy červen 11 / Kocába - Štěchovice září 11 / Křivoklátsko duben 12 /
Kačlehy červen 12 / Zábava 12 / Česká Kanada únor 13 / Kačlehy červen 13 / Kačlehy červen 14

Sraz Kačlehy, červen 2014
Účast: Tereza Jeřábková, Kristýna Jiřištová, Michal Šmíd, Jakub Skořepa, Jindra Dologa, Petr Tvrdík, Darina Urbanová, Tomáš Dvořák, Zbych, Olda Zuska, Pavla + Honza, Iva ... (13)

Sraz Kačlehy, červen 2013
Účast: Lucka Drapáková, Katka Koudelová, Klára Geistová, Zbych, Jirka Bureš, Pavla Boučková, Honza Kymla, Darča Urbanová, Adam Wichera, Markéta Ovsíková, Olda Zuska, Lukáš Hrubý, Jakub Skořepa, Tomáš Dvořák, Matyáš Příbáň, Vendula Šantrůčková, Petr Weis (17).

Bílý víkend v České Kanadě, únor 2013

S několika vedoucími našich letních táborů jsme si v únoru udělali netradiční víkend v České Kanadě. Kdeže je Česká Kanada? V Jižních Čechách, v jihovýchodní části okresu Jindřichův Hradec. Leží zhruba mezi Slavonicemi a Novou Bystřicí. Právě v Nové Bystřici jsme byli ubytováni. Na nádraží. Ne v čekárně, ale v apartmánu nádražní budovy, kterou provozují Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD). Ubytovat se tak můžete na dalších nádražíčkách u této pěkné, v podstatě lesní úzkokolejky.

První dříve dorazivší polovina účastníků si dala v pátek večerní procházku kolem Mnišského rybníka u Bystřice. V sobotu jsme vyrazili úzkokolejkou do lesní zastávky Kaproun. Ta je známa tím, že zde byl l. p. 1900 z osobního vlaku č. 4052 vyloučen z přepravy Jára Cimrman (2). Tuto událost připomíná ve stanici několik artefaktů a pomníčků. Zastávka uprostřed lesů někoho zaujme i pěknou městkou pouliční lampou.

Z Kaprouna jsme procházeli lesy a zasněženými loukami, cestami i necestami a občas se zastavili u přírodních zajímavostí či nepřírodních. Například zajímavého tábořiště na letní tábor se společnými latrínami v řadě (že by inspirace ve starověkém Římě?). Měli jsme namířeno do Kunějova a dále na letní tábořiště u Kačležského rybníka. Kunějov jsem v zimě a z kopce vůbec nepoznal. Cestou z Kunějova jsme potkali Oldu, který nedobrovolně šlapal druhou stranou z Jindřichova Hradce.

Na tábořišti u Kačležského rybníka jsme si dali obědovou pauzu, někteří koulovačku, obhlídku studánky a pak hurá do nedalekých Kačleh a dále. Bílou krajinou a zasněženými lesy jsme navečer došli do Číměře a zakotvili v místní osvěžovně. Večer přijíždíme do dočasného sídla na nádraží v Nové Bystřici. Jak už to u nás bývá zvykem, hrajeme hry, hraje se na kytaru a zpívá. V neděli ještě vyrážíme do přírody. Kolem mnoha rybníků a prodírající se mokřady. Přišli jsme až k trati úzkokolejky, tak jsme po ní několik kilometrů pokračovali až k našemu nádraží.

Byla to rozhodně zajímavá netradiční akce vedoucích, zejména vidět letní tábořiště a Kačležský rybník v zimě pod sněhem.

Účast: Jirka Bureš, Zbych, Eva Ždímalová, Darča Urbanová, Olda Zuska a Jana Kombercová.

Sraz Kačlehy, červen 2012
Účast: Zbych, Jirka Bureš, Eva Ždímalová, Markéta Ovsíková, Olda Zuska, Matěj Heinzl, Adam Wichera, Tereza Kořínková, Tereza Korytárová, Pavla Cermanová, Kamila Cermanová, David Jonák, Lucie Pochobradská, Darča,
Jana Sedláková, Katka Wernerová, Jana Najmanová a Pavla Boučková + děti. (18)

Sraz Kocába - Štěchovice, září 2011
Účast: Zbych, Jirka Bureš, Eva Ždímalová, Markéta Ovsíková, Olda Zuska, Martina Povrichová, Matěj Heinzl
a Adam Wichera. (8)

Sraz Kačlehy, červen 2011
Účast: Zbych, Tereza Ševčíková, Katka Wernerová, Jirka Bureš, Olda Zuska, Helena Lísková, Adam Wichera,
Eva Ždímalová, Matěj Heinzl, Markéta Ovsíková, Markéta Dočekalová, Lucie Pazourková, Míša Snopková. (13)

Sraz Říčky, květen 2011
Účast: Marta Lacmanová, Zbych, Jirka Bureš, Gábina, Lenka, Marie Lempertová, Bára Čížková, Michal Rázga. (8)

Sraz Kačlehy, červen 2010
Účast: Jirka, Darča, Zbych, Matěj, Pavel B., Marie J., Markéta D., Marta + Rosťa, Eva Ž., Zuzka T., Eliška S., Iveta P., Eva K. (14)

Sraz v Říčkách v Orlických horách, květen 2010

O zlatém hokejovém víkendu si dali dostaveníčko někteří vedoucí našich letních táborů. Sjeli jsme se do Říček v Orlických horách, kde v létě probíhá většina táborů. Hned po příjezdu nastalo táborové rokování, ale dostalo se rovněž na kytaru a zpěv.

V sobotním dopoledni vyrážíme na procházku do hor. Cestou se někteří snaží ulovit kešky, obzvláště ty na stromě byla náročnější. Namířeno jsme měli na Haničku, dělostřeleckou tvrz systému předválečného opevnění z 30tých let minulého století. Turisticky neznačenými cestami nebylo těžké tvrz najít. Návštěva obrovského podzemí s asi hodinovým výkladem a téměř 1,5 km chodeb rozhodně stojí za to. Po prohlídce se naše grupa rozdělila na dvě poloviny, jedna pospíchala na hokej rychleji, druhá pospíchala jinou trasou na hokej pomaleji. Odpolední květnové počasí bylo značně aprílové, proto druhá pomalejší skupina zmokla.

Večer bylo některým účastníkům dortem a štrúdlem připomenuta doba od jejich narození, říká se tomu narozeniny, nebo tak nějak. Venku jsme si udělali táborák, který se dlouho nechtěl pořádně rozhořet. Grilovali jsme si masíčko, popíjeli dobrůtky, pekli brambory a kedlubnu, zpívalo se a veselo bylo. Až do doby, než zbytek vytrvalců po půlnoci utekl před deštěm.

V neděli po ránu někteří byli natolik přecpáni grilovaným masem, že ho trávili i místo snídaně. Cestou k domovům se osazenstvo jednoho auta zastavilo na hradě Potštejn. Jelikož jsem na hradě byl loni, šel jsem na zámek Potštejn, což byla výborná volba. Zámek Potštejn si nechal postavit hrabě Jan Ludvík Harbuval-Chamaré v letech 1749 – 1755 podle vlastního návrhu. V majetku rodu zůstal zámek až do roku 1945, kdy byl na základě dekretů prezidenta Beneše spolu s celým panstvím zkonfiskován. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví a majitelé se ho snaží uvést do původního stavu včetně vybavení, což se jim z pohledu návštěvníka znamenitě daří.

Účast: Zbych, Míra, David D., Jana V., Pavel B., Kristýna Hyhlíková, Klingoš a Katka a od soboty Simona S. (9)

Potáborový sraz vedoucích, Železná, září 2009

Do Železné jezdíme na výpravy jen s dětmi, ale pro jednou jsme si udělali víkend bez nich. Jen vedoucí a praktikanti z táborů a výprav. Při pátečním večeru se nás pár sjelo. Pokoušejíce se o kulinářské umění, které se vcelku povedlo, se všichni najedli. V sobotu po ránu, ehm, tedy dopoledne, jsme vyrazili na výlet.

Krásné slunečné počasí nás provázelo až do Chrustenického podzemí. Chrustenická šachta je železnorudný důl, který měl 84 podzemních pater zasahujících až do hloubky 426 m. Jeho provoz se datuje od roku 1861 do roku 1965. Ohlasy na prohlídku od přátel byly kladné, ani my jsme nelitovali vstupného. Nebudu zde vypisovat, co je všechno k vidění a slyšení, a že jsme se svezli důlní mašinou. K tomu je nejlepší osobní návštěva. Jen pro zajímavost, vedoucí Adam, který přijel na sraz trochu později, přišel pozdě i na prohlídku, když už jsme byli s průvodkyní někde v útrobách země. Náhle se objevil v jedné z bočních chodeb. Odvážně totiž vstoupil do štoly, vzal si helmu a prostě nás našel. Průvodkyně se docela divila a okomentovala to jen slovy, že se diví, že se neztratil.

Po prohlídce jsme chtěli jít do Loděnice do cukrárny, ale ta byla zavřená. Zrovna tak byla zavřená cukrárna v Berouně. Zvláštní. Dali jsme si alespoň oběd na náměstí v zahrádce jedné restaurace. Cestou Berounem byla v zapadlé uličce objevena jiná cukrárna, což jsme ihned využili k posezení. Po návštěvě cukrárny jsme se ale nějak nemohli vejít do auta.

“Náročný“ výlet se projevil po příjezdu na chatu. Všichni v klubovně zalehli na matračky a do spacáků, koukajíce na film. Další večerní přijíždějící ale odpočívat nepotřebovali, proto se ujali přípravy táboráku. Večer vzplál oheň, doutnalo dřevěné uhlí, masíčko se rožnilo, hodovalo se, debatovalo, legrace byla, zpívalo se a nachlazený autor chrchlal. Byly představeny některé plány na následující letní prázdniny.

Nad ránem jsme ulehli do klubovny s tím, že si prohlédneme fotografie z táborů. Ovšem někteří viděli možná tak první tři snímky, někteří vydrželi až do konce. A někteří vydrželi do odjezdu nedělního.

Účast: Zbych, Klingoš, Zuzka T., Jirka, Pavel B., Matěj, Eliška, Adam W., Pavla, Jana V. (10)

Sraz Kačlehy, červen 2009

Jako každý rok, jezdíme vždy víkend před prázdninami stavět stanový tábor do České Kanady u Jindřichova Hradce. Program víkendu je každoročně stejný. V pátek večer se sjedeme do zahradní restaurace v Jindřichově Hradci, kde si dáme večeři a pak pokračujeme autobusem do lesů, luhů a hájů. Tentokrát nastala změna. Večeři jsme si dali, dále jsme byli v háji. Ale ne v tom, v kterém jsme chtěli být.

Na tábořišti v Kačlehách bylo pro dvacítku lidí málo míst, kde by se dalo přespat v suchu, dokud nejsou postavené stany. Vždy v pátek po příjezdu spáváme různě na louce nebo v lese. Někteří letos měli stany nebo celty, ale opravdu jen někteří. Sedíce v restauraci, venku pod střechou, se dušujeme, že déšť ustane. Ustal, ale vždy jen na chvíli. Zvedáme tedy telefony a snažíme se ještě pozdě večer sehnat stopy příbuzných u Jindřichova Hradce, kteří by měli pro nás kousek suchého místa kdekoliv na zemi.

Spása přišla kupodivu z restaurace. Pravděpodobně majitelka nám nabídla, že můžeme přespat pod prostorným přístřeškem zahradního posezení, až odejdou poslední hosté. Večer se nám nakonec moc líbil. U vedlejšího dlouhého stolu měli učitelé rozlučku, takže se zpívalo, jedlo, pilo a nám vlastně nic nescházelo.

Dobře se i spalo, takže v sobotu nějaký autobus o sedmé ráno jsme samozřejmě nestíhali. Před odjezdem na tábořiště jsme stihli ještě prohlídku historické části města Jindřichův Hradec včetně nádvoří zámku a zámecké zahrady. V poledne za asistence dešťů naše velká grupa dorazila na tábořiště, kde už byly postavené podsady stanů od několika našich lidí, kteří dorazili autem v pátek a od party majitelky tábořiště. Děkujeme.

Co bylo úžasné, že po celou dobu dalšího stavění, nezapršelo. Takže jsme v suchu stihly instalovat podlážky, postele, konstrukce a plachty. A pak už to byla zase klasika. Nedlouho po slovech „už se to trhá“ většinou přišel déšť. Ten přerušil i večerní táborák.

Víkend se nakonec i přes nepřízeň počasí povedl, tábor stojí, parta vedoucích se ještě více stmelila a užila si spoustu legrace. Sice jsme omezily procházky do okolní přírody, ale stálo to za to.

Vzkaz pro ty, co se strachují, jestli tábořiště není vyplavené: není. Pravda, louka je mokrá, ale ne rozblácená, je to na holinky a ne na tenisky. Ale to byl stav o víkendu. Naštěstí oproti jiným tábořištím můžeme být rádi, protože na tomto tábořišti vzhledem k poloze není možná záplava. Navíc se tak snadno nerozblátí. Znám tábořiště, kde po prvním dešti mají bahenní lázně.

Slet vedoucích v Orlických horách 15. - 17.5. 2009

Vedoucí z jednoho našeho tábora si naplánovali víkend v Říčkách v Orlických horách na místě srpnových táborů. Ovšem, přidali se vedoucí i z jiných táborů a nakonec z toho byla veselá grupa 12 vedoucích a tří dětí. Někteří před víkendem odpadli a nedobře udělali.

Ze zajímavých bodů víkendu bych vyzdvihl jen některé. V pátek po příjezdu jsme si promítli diapozitivy z našich táborových začátků. Nutno dodat, že sám autor promítání byl překvapen některými snímky táborových výjevů dob dávno minulých za velmi hlasitého smíchu přihlížejících.

V sobotu po dešti jsme vyrazili na tůru do hor. Po strmém stoupání odpadli jen ti s dětmi, zbytek dorazil s vidinou bufetu na Pěticestí. Bufet tam dle cedule být měl, ale nebyl. Po pár kilometrech pěkné procházky jsme došli do vesnice a hrnuli se s vidinou doplnění kalorií do restaurace. Zavřeno. No nic, chtěli jsme jít dál, ale v cestě se odehrávaly nějaké předváděcí rally jízdy. Toto překážka se nakonec ukázala jako vhodná, protože díky ní jsme museli najít jinou cestu. Našli – byla o moc krásnější než původní plánovaná po silnici.

Večer byl táborák za sborového pění písní. Po půlnoci nějak docházel repertoár, takže písně z večerníčků a pohádek přišli vhod. Nesmím opomenout ani rožnění masa. Celý večer se hodovalo a pilo, zpívalo, smálo a koukalo na noční oblohu posetou hvězdami.

Protože na srazu byli vedoucích téměř ze všech našich táborů, udělali jsme si několik pracovních porad. Kdo přijel, neprohloupil. Bylo opravdu velmi velmi veselo. V neděli se domů nikomu příliš nechtělo. V Říčkách je prostě krásně! Nakonec i my, poslední auto vyrazilo ku Praze, ale cestou jsme se zastavili ještě na hradě Potštejn. Hrad je hodně zrenovován. Tedy, správně bych měl napsat, že je ze čtvrtiny nově vystaven

Účast:
Zbych, Klingoš, Míra, Fíla, Jitka, Wendy, Jana S., David D., Gábina, Zuzka, Marta, Jirka a děti Jonatán, Rosťa a Míša Jílková. (12+3)

Jak jsme se srazili v Kačlehách 20. - 22. června 2008

Stává se nám to pravidelně, vždy víkend před prázdninami. Většina se srazí již na hlavním nádraží v Praze, ale porůznu příbytkobylci připlouvají po cestě nebo dorazí na místo. Už je to takový rituál.

V pátek večer přijedeme do Jindřichova Hradce a vždy to namíříme liduprázdným městem do restaurace, tedy do zahradní části. Tady to na rozdíl od ulic žije, žel k naší smůle. Rok od roku je tu stále více plno a uvelebení našeho pozadí je čím dál těžší. Obsluha jako vždy vtipná, jídlo a pití dobré. Po naplnění žaludků nás čeká krátká cesta autobusem a výstup v lesích. Krásná je závěrečná procházka lesem až k tábořišti. Většina jde hned spát. Zalezou si po tábořišti a lese do svých spacáků. První den předtáborového srazu vedoucích je za námi.

Zalézám též do svého spacáku na oblíbeném místě s výhledem na Kačležský rybník a východní obzor. Nějak se nechce usnout, v krajině ozářené Měsícem, v leže pozorujíce hvězdy, prolétající družice, nad rybníkem černé siluety volavek a kolem skřehotání žab. Ráno je stejně krásné. Nebudu popisovat práce, což by jistě bylo zajímavé, jen dodám, že první důležitou sobotní činností bylo stavění podsadových stanů a hrabání trávy, oprava sklípku a tak různě. Prostě, příprava tábora do provozuschopného stavu. Další podstatnou částí bylo školeníčko pro vedoucí. Aby věděli, co dělat, když děcko upadne a zraní se, aby ti naší milý vedoucí nebyli zaskočeni žádnou nenadálou situací. Bylo třeba si říci i několik důležitých bezpečnostních pravidel.

Poté už jsme se bavili vedoucí jednotlivých táborů o svých vnitřních záležitostech. Sraz vedoucích není ale jen o práci, někteří volno trávili procházkami, koupáním v báječném rybníce nebo … prací. Přeci jen, taková procházka lesem a loukami do malebné vesničky Kačlehy, s výhledem na rybník se zapadajícím sluncem, hladíce koně… Noční hodiny patřily zpěvu při ohni a kytaře, buřtíkům, zábavě. Hluboko po půlnoci už došlo na songy v podání Jirky a Adama, jako třeba „Láska prý“ od Karla Černocha a Petera Dvorského, na Daru Rolinc, Káju Gotta atd.

Bylo to pracovní, bylo to tlachavé, bylo to zábavné a krásné. Spousta zážitků z dobře vykonané práce pro děti byla znát, myslím, že po návratu domů většina zavřela svá víčka dříve, než obvykle. Stálo to za to, co říkáte?

Kvízové otázky z minulých srazů

Z jakých Cimrmanových her jsou tyto ukázky?

2014 - cenu vyhrál Michal Šmíd, druhá byla Darča:
          "Šíma, jak ty ses mohl mít, kdybys nekrad." "Špatně, pane Hurich, špatně."

2013 - cenu vyhrál Jakub Skořepa, druhý byl Jirka Bureš:
         "Ty Havlíčku... zjevíš se novinářům, aby se to rychle rozneslo." "A já bych se mohla zjevit ženám,
to by se to rozneslo okamžitě." - hra České nebe.

2012 - cenu vyhrál Olda Zuska pro přítomnost, první ale uhodl Jirka Bureš:
          "Jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mne Pán Bůh potrestá" - seminář k Lijavci.

2011 - vyhrála Tereza Ševčíková:
         "Divadelní sál byl slušně obsazen, zvláště poté, co se příchodem nás dvou počet diváků
           zdvojnásobil."

2010 - vyhrál Pavel Bareš:
          "A v něm (v herberku) na podlaze, na slamnících, pod houněmi nebo jen tak pod kabáty 40,50,
          někdy i 110 vandrovníků. A teď si přátelé představte, že se všichni ti tovaryši na noc zuli.
          A takový tovaryš, nesmíte si ho idealizovat, že."

2009 - vyhrál Míra Nečas:
           4. Za předměty házené na jeviště neděkuj.
           5. Po nápovědě neopakuj všechno. Některé věty patří kolegům.
           6. Na záchod jdi před představením, ať potom při hře necouráš.

2008: "Poslyšte, pane Pulec. Já jsem znal nějakýho doktora žábu. Nejste vy jeho syn?"

2007: „…mihule, mohylu, mohu-li prosím…“. „ No tak chlapci, na co ještě čekáte. Pan inspektor…“.

2006: Žílová: "Jak daleko je na dráhu?"
           Bedřich: "Ta parcela leží hned u trati."
           Žílová: "To je krásné."
           Bedřich: "Na nádraží je to zkratkou přes les hodinku a půl."