Žlutý květ - tábory, výpravy, akce ...

   Chceš-li zanechat vzkaz, pošli webmail.  Hlavní strana

      Archiv článků  16, 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
 
Z Mníšku přes El-Paso do Řevnic                               7.6.20
 
Každoroční turistická zářijová výprava vedla za hojné účasti přes Brdy. Naše putování začalo v Mníšku pod Brdy. První plánovaná zastávka byla v Mníšku na zámku. Ta svačinová v zámeckém parku byla nutná, ale prohlídka zámku se konala až za hodinu a takovou dobu se nám nechtělo čekat. Tak jsme po dohodě prohlídku zámku vynechali. Vydali jsme se kolem zámeckého rybníku a stoupali lesem, k Baroknímu areálu Skalka.

Před areálem byla první vyhlídka na trase. V parkovém prostranství Skalka je Kaple sv. Máří Magdalény, kterou vybudoval stavitel Kryštof Dienzenhofer v roce 1693. Vzorem mu byla skalní kaple ve francouzském Aix en Provence. Kaple byla v roce 1993 zrekonstruována. Nyní se v něm pořádají výstavy a koncerty. Také jsme si prohlédli bývalou budovu barokního kláštera, byla postavena v letech 1692-93. Také klášter v minulosti chátral (po roce 1945), ale od roku 2001 je již opraven a zpřístupněn veřejnosti, sloužící taktéž k pořádání výstav a koncertů. V době naší návštěvy v něm byly vystaveny zajímavé sochy a skulptury, v kapličce obrazy. Na Skalce byla delší obědová pauza, je tam rovněž stánek s občerstvením a je možné si tam na otevřeném ohni něco opéct.

Po téměř rovné hřebenové cestě jsme došli k „Jezírku.“ To je název na mapách pro jezírko mezi skalami, ale také pro pravděpodobně nejstarší trampskou osadu v Brdech – El Paso. V místních skalách byl provozován lom do začátku 20. století, ale v roce 1921 se do lomu provalila spodní voda. Místo učarovalo trampům, kteří sem jezdili. Osada byla založena v roce 1923 třemi osadníky z bývalé osady Westend. První a nejstarší bouda byla postavena v roce 1925 a z roku 1953 je poslední postavená chata. My se na osadu dívali shora – osada je malá a přílišná návštěvnost by osadníkům nebyla milá.

Nutno podotknout, že lesy před El-Pasem i po něm mění charakter, jednou jsou bukové, smrkové či v jiném složení, bylo se prostě na co dívat. Narazili jsme také na dlouhou kamennou zeď, pro nás neznámého původu. Pěkný výhled byl na Babce (505 m n. m.), vrchol skalního výběžku, což je další vyhlídkové místo. Odtud byl výhled na Prahu, České středohoří, na Milešovku, Krušné i Jizerské hory a triedrem byl vidět i Ještěd.

Z Babky vedla cesta pěkně z kopečka kolem lesního divadla až do Řevnic na vlak, kde jsme naší pěší výpravu zakončili. Devět dětí a sedm dospěláků ušlo celkem 14,4 km. Výlet trval téměř 7 hodin, ale samotná cesta jen necelé čtyři hodiny. Tedy jsme se zhruba tři hodiny kochali, odpočívali a svačili :). Byla to pohodová akce a lze trasu doporučit i malým dětem.



Domácí Žluťák /jarní/ (poslední příspěvek 26.5.)

Ještěrka zelená (foto Votavovi)Jedné rodině se v PR Karlické údolí u Dobřichovic podařilo spatřit naší vzácnou, krásnou a velkou ještěrku zelenou. Zatímco například ještěrka obecná je běžný druh (mám ji i na zahrádce), ještěrku zelenou můžete spatřit na několika slunných místech ČR. Ještěrky nejsou tak plaché, je tedy šance je spatřit.


"Ptáčky se učíme poznávat, tedy asi hlavně já :-), kluci už jich pár zvládnou. Byli jsme na rybách na Mastníku (přítok do Slap) a víkend na Labi u Štětí. Takže o ptáky nebylo nouze. Na Mastníku byl k vidění kos, pěnkava, datel, strakapoud, straka, drozd, ledňáček a slyšet žluna zelená. A samozřejmě kachny a labutě. Jeden labuťák k nám plave už asi 5 rokem. Na Labi byli k vidění opět kachny, labutě, kos, pěnkava, datel, kukačky, racek, kormorán a slyšet opět žluna, po setmění až do rána slavíci.


Pak mi aplikace rozeznala rákosníka obecného. Na Labi se nám konečně podařilo vidět hejno pulců, pár skokanů a plavat bobra, kousek od nás byli okousané a překousané stromy a pod jedním velkým měl asi domov.

HrajemeKluci plní úkoly, doplňovačky a občas si zahrajeme nějakou tu hru.

Dále pozorujeme noční oblohu, hvězdy, družice (SpaceX), na ISS jsme zatím neměli štěstí a pár meteoritů už bylo vidět. Přivezl jsem si od táty hvězdářský dalekohled, tak budeme koukat, až bude jasno.

Ještě jednou moc děkujeme za domácí Žluťák.



Domácí ŽluťákChceme se podělit o zážitek z dnešní procházky kolem rybníku v Břvích. Narazili jsme na labutí rodinku. Bylo moc dojemné, jak se labutí rodiče starali o svá dítka. Maminka je nejdříve všechny schovávala pod křídlem, ale čekání se vyplatilo a nakonec nám je ukázala. Hrdý otec byl stále ve střehu a svou rodinku si chránil. No klidně bychom tam ještě zůstali, ale nechtěli jsme je znervózňovat. Jen všude kolem bylo poházeno spousta pečiva a vyšlapané cestičky směrem k hnízdu :-(.

Strašidelné kmenyCestou jsme narazili na hodně pokácených stromů a v jednom stromě se ukrývalo hnízdo a druhý strom byl ve uvnitř úplně vyžraný a zůstaly jen suky. Syn se toho bál, je pravdou, že to vypadá trochu strašidelně.

"Děti už se moc těší na obnovení oddílové činnosti a na kamarády z oddílu Gepardů :)."


Hladání jara MatesVlevo jsou foto zprávičky od Matěje z Kunžaku. Ruměnici našel, ale pomlázku nevím kdo pletl :-).

„...Sešli jsme kousek z cesty, aby nám neunikl krásný výhled nejen na Velkou Lhotu, na této vyhlídce je ohniště a kamenné sedačky. Při návratu na stezku stál v cestě pomník jednoho místního občana, který byl ve špatné době na špatném místě – vydal se na jelena, ale v lese byli ukryti 3 nacisté, kteří když ho viděli se zbraní v ruce, okamžitě zvedli své zbraně a rozstříleli ho. Steska a vše kolem je plné kamenů. Hradisko je seskupení kamenů, skála, na kterou se dá vylézt jen tak a z přední strany jsou očka pro lezce. Nahoře je nádherný výhled např. na město Dačice. Jinak se snažíme chodit do přírody a vylézt kdejaký kámen – nádherné jsou např. kameny za Terezímen, Ďáblova prdel, Ďáblův chléb, kamenolom v lesích za Jitrama, ale také každý větší kámen v lese ;-).“

Hry z domácího Žluťáku„Chceme Vám moc poděkovat za hry. Musím říct, že jsme se parádně pobavili a zasmáli. Fotek není mnoho, protože jsme hráli naplno všichni a já nestíhala fotit. A ještě jednou se u nás pletly pomlázky. Děti se je chtěly naučit.“

„Udělali jsme si neděli se žluťákem. Úkoly jsme si zase moc užili a posíláme pár fotek. Nestíháme vše (škola nám dává hodně zabrat) snažíme se to uschovávat na volné chvilky.“


"Cestou lesem jsme tam také narazili na vodní zdroj, ale ten nemám zdokumentován. Studánka je posazena uprostřed louky. Tak jsme jí trochu očistili, vyfotili. Dívala jsem se na seznam vodních zdrojů, studánek a není tam. Máme nafocené i ruměnice, kterých je tedy všude dost. Z cyklovýletu jsme si domů dovezli berušku, kterou si Vandi chtěla ubytovat v našem hmyzím domečku. Jenže berušce nebyl náš hotel zřejmě dost dobrý, takže odlétla :)). Ostatní fotky jsou z kunžateckých Struh, kde holky "čistili" potůček. Cestou po pěšině jsme došli k rybníku. Fotit žabí vajíčka bavilo Vandi, žáby ne. Pak už jsem nestačila nic nafotit, jelikož jsme se ztratili a ještě nás popoháněl déšť. Deštivo určitě oceníte Vy, jelikož jsme při něm stačili vyrobit pár hadráků :)."

"Děkujeme za zprávy, které nás nenechají propadnout stereotypu :). Zkusíme hlavně poznávat ptáčky, mám v telefonu pěknou aplikaci s hlasy a popisy ptáků, ale dobrý nápad je zaměřit se na výběr (tak, jak to máte na stránkách). Kačka
Aktivita pro holky má ve škole za úkol vytvořit si herbář, tak na zahradě trháme běžné kytičky."

Námět od jedné maminky:
„Posíláme námět, co se dá dělat na zahradě (foto vpravo), ale je to spíš pro holčičí osazenstvo. Zahrát si na Vesnu s jarním kvítím. My jsme u toho poznávali květinky, které jsme si pak dali do herbáře. Viděla jsem obrázky, že i používali barvy na obličej a doplňovali rozkvetlým líčením."

Fotky z Hledání jara

Od Petra z Kunžaku
Od Michala z Rudné
Od Aničky z Kunžaku

Tatínek: Pozorovali a poslouchali jsme ptáky na zahradě. Pozorovali kosáky, sýkorky, pak tu byl jeden vrabčák, poštolky, straky a nakonec hrdličky, těch jsou tu mraky. Zážitek byl, když jsme si sedli do trávy a pouštěl jsem ptačí zvuky. Kos nám odpovídal, ale nepřiblížil se, za to sýkorka koňdra, ta přilétla až k nám a hledala odkud jde zvuk. V jednu chvíli si s námi povídali tři sýkorky. To se klukům líbilo.
Minulý víkend jsme postavili hmyzí hotel. (Výborný námět pro toho, kdo má zahradu).
Poznámka: Někteří ptáci reagují na nahrávky zpěvů, ale nepřehánějte to. V lese (jinde je neuvidíte) takto můžete snadno nalákat naše nejmenší ptáky králíčky obecné a ohnivé. Jinak se hůře pozorují. O nahrávku jejich hlasů si napište.

První pozorování ptáků: Petr B. (Kunžak, začátek dubna) – sýkora uhelníček (pole), kos černý (louka), čáp bílý mezi husami (pole). 

Jedna maminka píše: "Na vaše doporučení celá naše rodina sleduje ISS stanici." Dokonce z práce viděla vláček družic Starlink od SpaceX.

Pro upřesnění, abyste si nepletli družice s letadlem:
Družice je zcela bezhlučná, nebliká, ale může měnit pozvolna jas jak večer vletí do zemského stínu. Svítí tedy odraženým světlem od Slunce. Můžete si je také najít v reálném čase v PC planetáriu Stellarium.
Letadlo barevně bliká, může být slyšet a můžete si najít na PC či mobilní aplikaci (např. Flightradar24), co vám letí nad hlavou.

Hmyzí hotelParádní hmyzí hotel.







Modrý ptáčekUmělecký příspěvek od Natálky S. z Prahy

 



Jarní „budková“ výprava do lesa
                          24.3.20
 
Slunečné počasí nás provázelo na poslední výpravu, kterou jsme ještě stihli v březnu před vynucenou přestávkou. Byla to odpolední výprava do lesa nedaleko Úhonic. U rybníčků jsme si rozdali triedry a pár pokynů k nim. Cesta směřovala k našim ptačím budkám, oživena hrou Povodeň, bomba, brouci. Ta se hrála po celou dobu výpravy. Jedna zastávka byla u kůrovce. Z nahromaděných klád se dala snadno odloupnout kůra a pod ní byly vidět rozvětvené chodbičky lýkožrouta, larvy a čerstvě vylíhlí brouci.

Výprava do lesa, březen 2020Postupně jsme vyčistili 9 budek a povídali si, například proč některé budky mají kolem vchodu ochranná opatření, kdo v budkách hnízdí a jaká hnízda mají konkrétní ptáci. Loňská hnízda z budek si děti důkladně prohlížely, ale nikdo si je letos nechtěl vzít domů :-). Těžba lesa oproti loňskému roku pokračovala, a tak dvě speciální budky dřevorubci zničili a dvě klasické zachovali. V jedné budce bylo loňské třípatrové hnízdo sršně. Dokonce s pár nevylíhlými komůrkami. Několik zastávek bylo také u dutin, i kterých jsme si pověděli, co s dutinou dělá brhlík lesní nebo jak se pozná, že v dutině hnízdí strakapoud.

Větší přestávka byla na oblíbené louce u lesa. Nejen na svačinu, ale především na hru Ocásky nebo Na schovávanou. Čtyři hodiny v přírodě uběhly jako voda a byl čas návratu na sraz (z bezpečnostních důvodů jsme vynechali hromadnou dopravu a jeli auty). Ještě cestou byly v blátě k vidění ukázkové stopy koroptve (nebo bažanta?). U polí byla poslední zastávka – zaposlouchali jsme se do zpěvu skřivanů a také se je snažili na obloze jen očima či triedry najít. Někomu se je spatřit podařilo.



Komorní noc
                                                             23.3.20
 
Spousta dětí před akcí nedobrovolně odpadla, chtěli jsme jen ty úplně zdravé. Přeci jen doba virová nastávala. Tím měla oddílová noc komorní nádech. Program byl také trochu volnější a jiný než na podzimní akci. Zahráli jsme si pár deskových her, někdo stavěl z dominových dílků. Pak si všichni, malý i velcí zahráli postřehovou karetní hru Jungle Jam. Další hra byla připravená venku v nedalekém parčíku. Úkol byl prostý, najít deset obrázků se zvířátky na stromech a co nejvíce si jich zapamatovat a nahlásit v cíli.

Po hledání zvířátek jsme se přesunuli na pole mimo pouliční osvětlení, abychom se pokochali noční zimní oblohou. Laserem jsme si ukázali pár základních souhvězdí. Zelený laser byl také využit v klubovně na jeho přeskakování po tmě, na to se děti moc těšily. Na závěr dne přišla na řadu ležatá poloha a dívání se na naše klubovní „planetárium“ na stropě a druhý díl filmu, jehož první díl jsme si promítali na předchozí podzimní akci.



Dominové představení u Jindřichova Hradce
       3.3.20
 
Deskohraní a dominový efekt, Kunžak – leden 2020Jednu lednovou neděli jsme udělali v Kunžaku pro veřejnost hraní deskových her, jehož součástí se stalo tradiční pouštění dominového efektu. Účast na deskohraní byla hojná, zahrát si přišli jak děti, tak rodiče. Dominový efekt se stavěl ve dvou lidech jeden a půl dne. Tentokrát jsme nedělali mnoho složitých věcí, u kterých by pak zhrozilo, že nevyjdou a efekt se přeruší. Tato taktika se vyplatila, protože dominový efekt se přerušil pouze jednou, což je zatím náš největší úspěch. Dokonce vyšla bez přerušení jízda domina z podlahy na parapet okna a shození věže, z čehož jsme měli největší obavy. Použitých dílků bylo něco málo přes 3 000.




Podzimní oddílová noc                                             6.3.20
 
Další tradiční oddílová noc, která proběhla v listopadu, měla rekordní účast. Proto už také víme maximální počet, který můžeme vzít. Jako vždy nechyběly hry, část se odehrála na chodbě, další hry v klubovně. Pro odvážné účastníky, kterých byla naprostá většina, byla připravena „stezka odvahy“ ve sklepení domu. Úkolem jednotlivců či dvojic bylo projít trasu po tmě jen podle svítících tyčinek. Tyčinky pak každý dostal.

V závěru dne se děti nasoukaly do spacáků, v klubovně se zhaslo a děti obdivovaly naše malé planetárium – svítící souhvězdí na stropě. Poslední tečkou dne bylo kino. Ráno se toho mimo společné snídaně, hygieny a sbalení se už moc nestihlo. I když ti rychlejší zvládli ještě nějaké hry.




Ve vesmíru a přesto na zemi. Výprava na parádní výstavu 
                                                                     5.2.20
 
Běžně se nestává, abych měnil naplánovaná témata výprav. Tentokrát jsem to ale s radostí udělal, když jsem se dozvěděl o kosmonautické výstavě Cosmos Discovery. Na jedné podobné jsme byli před pěti lety. Hlavně se jedná o unikátní příležitost, protože stálá výstava na toto téma v tomto rozsahu a s originálními artefakty u nás není a dost pravděpodobně ani nikde v Evropě. Výstava je navíc jenom do dubna 2020, takže volba byla jasná.

Každý návštěvník dostal hlasového asistenta. U některých exponátů byla čísla, to stačila zadat na hlasovém asistentovi a mohli jste poslouchat výklad. Pro děti byla navíc připravena samoobslužná „hra“ s razítky umístěnými na výstavě. Výstava začínala projekcí, kinem. Žel v angličtině, jen s titulky, takže pro část dětí to byly jen pěkné záběry.

Nejde popisovat všechny exponáty – bylo jich hodně a spousta originálních nebo velmi povedených kopií – ale některé stojí za zmínku. Úžasné bylo si osahat originál spalovací komory (zajímavý materiál) jednoho z pěti obřích motorů F1, který byl na Saturnu 5, co vynášel lidi na Měsíc. Parádní byla prohlídka kosmické lodě Mercury včetně vnitřku. Člověk v reálu viděl, jak byla malá a představa, že sedíte „v létající sedačce,“ kde si ani nenatáhnete nohy třeba přes 30 hodin, není lákavá (obdobné to bylo u lodi Gemini, aneb „dvě létající sedačky,“ nejdelší let 14 dní!).

Výstava Cosmos Discovery, leden 2020Stejně tak jsme obdivovali servisní a přistávací moduly kosmické lodi Sojuz, část již zaniklé orbitální stanice Mir, pneumatiku „Michelinku“ z raketoplánu nebo trysku z největšího motoru na kapalný kyslík a vodík SSME, používaný v raketoplánech (motory se budou opět používat). Takový  motor měl spotřebu 467 kg kapalného kyslíku a kapalného vodíku + dalších 17 kg vodíku se používalo k chlazení spalovací komory a trysky – to vše za jednu sekundu! Teplota hoření plynů ve spalovací komoře byla 3 500 °C (což o dost přesahuje teplotu varu železa).

Velmi zajímavý byl pohled do modelu pilotní kabiny raketoplánu. Na měsíční vozítko, průkopnický Lunochod, padák Sojuzu, československý Magion 2, sovětskou Lunu 15, marsovské vozítko – sondu Opportunity, která přes 15 let zkoumala Mars, první družice Země Sputnik 1 … Nejen u skafandrů (jsou různé typy a každý na jiný účel) jsme se dozvěděli o úskalí pobytu ve vesmíru, včetně základních lidských potřeb.

V závěru výstavy si děti mohly vyzkoušet trenažér na výcvik kosmonautů a další atrakce a samozřejmě nesmí chybět suvenýry. Cestou v tramvaji si děti udělaly zajímavý kvíz z výstavy, který jsme při čekání na autobus probrali.

Výstava rozhodně stojí za návštěvu (pro fandy vesmíru a kosmonautiky je to povinnost), protože nic obdobného u nás na dlouhou dobu neuvidíte. Pro nás výstava měla další význam, protože jsou k vidění exponáty, o kterých si povídáme na našich astronomicko-kosmonautických táborech.  




PF 2020 Žlutý květ

Došlé PFky a přání (klikni pro zvětšení)







Lednové rodinné dostaveníčko                              24.1.20
 
Podruhé jsme si dali dostaveníčko nad kulečníkem na pražském Zličíně. Nejenom abychom si zahráli a pobavili se, ale abychom se viděli a poklábosili. Což svůj účel ve všech směrech splnilo. Hráli dospělí, mládežníci i malé děti na dvou stolech. Na bowling tentokrát nikdo nemigroval, naopak si někteří kulečník prodloužili o hodinu déle, než byla rezervace.
   
Archiv článků 16, 15 / 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14
Přechod Brd 2019
Přechod Brd 2019
Přechod Brd 2019
Přechod Brd 2019
 
Bobři, vážka, Měsíc...
Bobři, vážka, hnízdo, Měsíc...
Labuť s mláďaty na hnízdě
Labuť s mláďaty na hnízdě
Hry z domácího Žluťáku
Učíme se plést pomlázky a ptáčky
Nádherné místo mezi Telčí a Strmilovem
Vrch Hradisko
Tomáš pozoroval úplněk
Večerní pozorování dalekohledem
Vanda v přírodě
Hadráky a Vanda v přírodě
Výprava do lesa, březen 2020
Výprava do lesa, březen 2020
Výprava do lesa, březen 2020
Oddílová noc, březen 2020
Oddílová noc, březen 2020
Deskohraní a dominový efekt, Kunžak – leden 2020
Deskohraní a dominový efekt, Kunžak – leden 2020
Oddílová noc, listopad 2019
Oddílová noc, listopad 2019
Výstava Cosmos Discovery, leden 2020
Výstava Cosmos Discovery, leden 2020
Výstava Cosmos Discovery, leden 2020
Výstava Cosmos Discovery, leden 2020
Výstava Cosmos Discovery, leden 2020
Rodinný sraz, Praha, leden 2020