Nově 20. 1. – Zveme na deskové hry a výpravu do světa iluzí. Archiv26. 12. – Je doplněn kalendář akcí, v lednu přibudou témata výprav.
Hledáme pomocníka-fotografa, který by pomohl se zpracováním
táborových fotografií.
Hlubiny
oceánů jsou navzdory stále zlepšující se technice nadále z velké části
neprozkoumanou oblastí Země. Kalifornský institut MBARI (Monterey Bay
Aquarium Research Institute) je jednou z mnoha institucí, která se
snaží odhalit, co s skrývá v těchto mořských hlubinách.
Většina záběrů byla pořízená v hloubkách okolo 700-950 metrů pod
hladinou. Je zde nulové přirozené světlo a živočichové, které lidé
předtím ještě nespatřili. Záběry 2025 / MBARI YouTube
(Zdroj digimanie.cz)
Vítězné snímky Bird Photographer of the Year 2025
Každý
rok jsou oceněny desítky úžasných fotografií, které ukazují ptáky v
různých prostředích, chování a v kontextu ochrany přírody. Mezi
oceněnými jsou i čeští fotografové. Více
Byl zaznamenán zřídkavý případ adopce u ledních medvědů
Vědci
v severní Kanadě pořídili videozáznam volně žijící samice ledního
medvěda, která kromě svého vlastního mláděte pečuje o další,
"adoptované" mládě. Podobné případy jsou přitom velmi vzácné. V rámci
studie populace ledních medvědů, kterou ministerstvo provádí posledních
45 let, bylo zdokumentováno jen 13 podobných případů. Více (Zdroj ekolist.cz)
Milost Italského
prezidenta čekají před odchodem z úřadu poslední těžká rozhodnutí. Na
stole má dvě žádosti o milost za vraždy z lásky a jeden kontroverzní
zákon. Aby přestal váhat nad správným řešením, musí se nejdřív smířit s
nedávným odchodem milované ženy. Odpověď na tajemství, které mu nedá
spát, ale zná jen jeden člověk. Více
Claptonova
zásluha na celosvětové popularitě blues a rocku je neoddiskutovatelná.
Od roku 1963 hrál v mnoha skupinách, z nichž především The Yardbirds,
John Mayall & the Bluesbreakers a skvělí Cream psali historii
rocku, blues a rhythm and blues zlatým písmem. Jako sólový umělec Eric
Clapton vydal 22 studiových alb.
.................................... Pokud chcete
podpořit naše aktivity, stáhněte si banner a vložte do svých stránek s
odkazem na www.zlutykvet.cz
....................................
Devatenáctý
večer světel prošel pár změnami. Za ta léta se trasy průvodu odehrávaly
ve dvou směrech; v Dušníkách nebo Hořelicích. Vzhledem k cíli byla
letošní trasa zcela jiná. Začínalo se na Hořelickém náměstí a cíl byl v
parku u domu služeb.
Cestou děti „hledaly“ obrázky a v cíli ukazovaly, které obrázky po
cestě nebyly. Každý si mohl vzít nějaký obrázek na vymalování a svítící
tyčinky. Hlavní atrakcí ale nebyl ohňostroj. Minulý rok jsme avizovali,
že loňský byl poslední. Vymyslet náhradu nebylo jednoduché. Tedy spíše
se odvíjí od financí. Ale díky každoročním příspěvkům města na tuto
akci byla hlavní atrakce pestřejší a mně se líbila více než ohňostroj.
Světelná show – přesněji světelně ohňová v podání skupiny Synové bouře
začala při hudbě tancem v barevně svítících kostýmech. Poté následovaly
taneční kreace ohňové. Včetně zajímavého „pekelného“ jiskření. Celé
představení trvalo zhruba čtvrt hodiny.
Tím Večer světel nekončil. Přálo nám počasí, proto zájemců o podívání
se do astronomických dalekohledů bylo mnoho. V jednom dalekohledu se
ukazoval Měsíc, ve dvou dalekohledech planeta Saturn. Zrovna se
zajímavým úkazem – prstence Saturnu byly v listopadu natočeny k Zemi
tak, že se ukazovaly přesně z boku a v dalekohledu se jevily jen jako
tenká čárka.
Proč dát přednost pobytovému táboru místo příměstského?
Někteří
odmítají pravé tábory, aniž znají jejich skutečnou podstatu a
neuvědomují si bohatost přínosů pro své potomky. Příměstský tábor je
fajn pro zábavu a rozmanité aktivity, ale je to jakási „družina s
programem“ pro pracující rodiče. Nejedná se o plnohodnotný tábor.
Klasický, tedy pobytový tábor nabízí něco, co příměstský nenahradí –
zkušenosti, které dítěti pomohou v životě a rozvíjejí ho nejen fyzicky,
ale především psychicky. A to právě během toho rána a večera, které
jsou pro mnohé rodiče zanedbatelné nebo se zdají nedůležité. Nejde ale
“jen o večeři a snídani”. Podívejme se na to společně blíže…
Ranní
start není hektický, ale přirozeně pomalý. Na rozdíl od ranního shonu
doma, na táboře není kam spěchat. Dítě se už probouzí v prostředí a ve
společnosti, kde bude trávit den. Společné protáhnutí a snídaně se
stávají rituálem, kde děti se svými kamarády sdílí zážitky a plánují,
co je ten den čeká. Tento klidný začátek dne je ideální pro vytvoření
silného pocitu sounáležitosti a pomáhá dětem rozvíjet samostatnost –
musí se připravit na den, obléknout se, sbalit nebo si vzít správné
vybavení na výpravu. Učí se tím organizaci času, zodpovědnosti a jak
správně naplánovat svůj den.
Během
dne děti čelí praktickým problémům, které musí řešit – ať už jde o to,
jak si usušit mokré boty, nebo jak se domluvit v týmu. Děti spolu tráví
celý den i noc, což vytváří silnější pouta než na příměstském táboře,
kde se odpoledne každý vrací domů. Sdílené radosti i výzvy učí
spolupráci, toleranci a budování opravdových přátelství. Vedoucí jim
nechávají dostatek prostoru k samostatnému rozhodování. To podporuje
kreativitu dětí a jejich schopnost řešit problémy... bez pomoci rodičů.
Učí se.
Večer
si pak děti společně povídají, šeptají před spaním, jdou společně na
večerní stezku (my nestrašíme, naopak se učíme tmy nebát) – to jsou
okamžiky, které je spojují mnohem víc, než běžné denní aktivity.
Přátelství vzniklá na pobytovém táboře bývají hlubší, protože děti
spolu sdílí každou chvíli, nejen program během dne. Večerní táboráky
při kytaře, večerní karnevaly a hry. A pak společné usínání na pokoji,
ve stanu či v indiánském stanu teepee při ohni také pomáhá překonávat
stesk. Tyto zkušenosti jsou důležité pro jejich sebevědomí – učí se, že
i když se cítí smutně, dokáží se s tím vyrovnat, ať už je to při
večerním vyprávění příběhů nebo při večerní hře. Pomalu překonávají své
obavy, což posiluje jejich sebedůvěru a připravuje je na další výzvy,
které život přinese. Noc strávená na táboře tedy není jen „spaní
jinde“, ale důležitá zkušenost, která pomáhá dětem růst – v odvaze,
samostatnosti i vztazích s ostatními.
Není
to tedy jen o zábavě a hrách, ale také o tom, že dítě získává praktické
dovednosti do života – samostatnost, sebedůvěru, schopnost překonávat
výzvy a fungovat v kolektivu. Zkrátka, pobytový tábor není jen program
na pár hodin denně – je to velké letní dobrodružství, které dětem dává
svobodu, přátelství a nezapomenutelné zážitky!
Júlia P.
Za nejdelším živočichem světa24.2.25
Návštěvu
Národního muzea jsme uskutečnili naposledy před neuvěřitelnými 16 roky.
Od té doby se muzeum výrazně proměnilo. Nádherný centrální prostor
historické budovy po rekonstrukci, nové expozice a prostory. Po dlouhé
době jsme tak v prvním měsíci kalendářního roku zašli obdivovat
živočišnou říši do přírodovědných expozic.
Ke koukání i čtení toho bylo vskutku mnoho, nebylo tedy možné podrobně
projít vše. Dozvěděli jsme se například, že nejdelší živočich na světě
je pásmovka velká. Vypadá jak velká tkanička, nejdelší exemplář
dosahoval 55 metrů, čímž s necelými 30 metry předčí i plejtváka
obrovského. Ale běžně dosahují o dost kratších délek. K vidění byl také
velekrab japonský s rozpětí nohou až 3,7 m. Expozice nejsou
interaktivní, ale pár zajímavých naučných „hejblátek“ se našlo. Velice
zajímavé bylo přiřazování ptáků ke krmení podle zobáků a přirovnání s
lidskými nástroji. Návštěva Národního muzea stála za to a snad se tam
podíváme dříve, než zase za 16 let.
Sklo,
přehrada, Křivoklát a
Balto.
10.3.24 Podzimní dobrodružství
Než
nastala tuhá zima, udělali jsme si mimo plán ještě jednu podzimní
výpravu navíc. Ve všech ohledech byla jiná než obvykle. Už místo bylo
zajímavé – z oken byl výhled na hrad Křivoklát a ubytování v historické
budově staré lékárny mělo své kouzlo. Akce byla o den prodloužená díky
svátku a hlavně velice naučná.
Hned druhý den se naše skupinka vydala vlakem do Nižboru, navštívit sklárnu Rückl.
Shlédli jsme tvarování skla vyndaného z pece, muzeum o celém procesu
výrobě skla. Děti pozorně sledovali ruční broušení skla. Tyto ukázky
byly s výkladem. Prošli jsme ještě něco
o historii sklárny a samozřejmě
obchod. Ten byl mimo jiné zajímavý vystaveným hokejovým pohárem nebo
soškami filmového Českého lva. Vlak nazpět nejel hned, čekání jsme si
zkrátili hrami.
Historie sklárny sahá do roku 1846 na Ostravsko. Sklo se tvaruje ve
formách z převážně bukového či hruškového dřeva, ale na některé výrobky
se používají formy litinové nebo hliníkové. Sklo z vysoce křemičitého
písku se taví při teplotě 1 450 °C. Do nového skla se přidává 60%
střepů recyklovaných z výroby. To byly některé kvízové otázky z
návštěvy sklárny, které jsme si dali při večerním posezení v teple při
původních litinových kamnech. A nejen to. Stihli jsme ještě táborák s
opékáním buřtů a další hry.
Ještě téhož dne odpoledne šly mladší děti do lesa, kde bylo několik
pohybových a naučných atrakcí. Mládežníci se vydali do Kellyho žaláře
na hradě Křivoklát. Zavřeni ve středověké cele se snažili zdolat úkoly únikové hry. Ale do vypršení času se jim nepodařilo ze žaláře dostat.
Před námi byl další celý den, který měl zcela jiný program. Opět jsme
ale museli popojet vlakem. Od vlaku vedla pěknou krajinou cesta dlouhá
4,2 km na Klíčavskou přehradu. Pan hrázný byl velice ochotný – i přes zákaz exkurzí byl ochotný předem domluvit prohlídku a ukázat nám vnitřek přehrady.
Dozvěděli jsme se, že hráz sestavená z 16 betonových bloků je
gravitační (drží díky gravitačním silám hráze a síle vody), její výška
je od země 37,5 metrů. Jednotlivé bloky hráze nejsou nijak pospojované,
jen vyplněné, aby neprosakovali vodu! Přehrada se proto nesmí nikdy
zcela vypustit, protože by se mohla zhroutit. Voda na dně přehrady má 4
°C a zásobuje vodou zejména Kladno, ale
i Mělník. Velín je v Praze a
Plzni. Podívali jsme se na moderní zrekonstruovanou strojovnu se čtyřmi
uzávěry a zabezpečovací zařízení, ale také do dolní 200 m revizní štoly
v přehradě, kde je po celý rok 8 °C. Vyprávění bylo poutavé, včetně
zajímavostí
o fauně, zejména o rybách v přehradě (a přemnožených
sumcích). Několik let zde dělala výzkum podvodního života univerzita v
Českých Budějovicích. Tyto zajímavosti – bylo jich ještě více – jsme
uplatili v dalším kvízu v teple našeho útočiště.
Z klíčavské přehrady vedla naše trasa už jen na Křivoklát. Už jen…
Během následujících devíti kilometrů nás čekaly krásné vyhlídky do
krajin, zajímavé a měnící se lesy, jeden gloriet (ozdobná stavba) a
před příchodem do městyse Křivoklát pohledy na Měsíc při stmívající se
obloze. Během celé cesty se hrály hry, a navíc byla také poučná. Aby
ne, když jsme šli po naučné stezce Brdatka a u každé informační tabule si povídali.
Večery se hrály hry, někdy pohybové, někdy deskové, ale i legrační.
Souběžným tématem výpravy byl pes Balto, který jako vůdčí pes dokázal
na Aljašce roku 1925 zdolat 1 085 km v extrémním zimním počasí, dovést
vakcíny do městečka None a zastavit šíření záškrtu. Balto se stal
americkým národním hrdinou, který má newyorském Central Parku broznovou
sochu. Ještě v neděli dopoledne jsme si na zahradě zahráli hru, při
které nám byl inspirací právě Baltův příběh.
Byla to jedna z nejzajímavějších výprav, která mezi těmi desítkami uskutečněných vyčnívají.
V
prosinci proběhla první oddílová noc v tomto školním roce. Začátek
oddílovky byl posunut, poznamenám sběhovou kalamitou (jak se dnes říká
vydatnému sněžení). Někteří tak ani nedojeli.
Zahráli jsme si pár známých her, ale také pro většinu dětí několik
nových. Mezi hrami odcházely děti po jednom na venkovní hru v parku.
Večer rychle ubíhal, a proto se nemohla vynechat klasika do tmy.
Přeskakování skutečného zeleného laseru. Další klasiku se svítícími
tyčinkami jsme už nestihly. Hrála se jen polovina her z připraveného
seznamu. Efekty fialového laseru a rozsvěcování souhvězdí našeho „mini
planetária“ nemohlo ale chybět. Stejně jako kino ve spacáku.
Po společné snídani, balením, a ještě pár hrami stojí za zmínku
pozorování mikroskopy. Velké přírodniny vyniknout také ve svítící
stojaté lupě. Sbírat neporušený uhynulý hmyz se vyplatí :-).
